Létající špagety a štětconoš ve Fokus kafe

25.09.2020

Fokus kafe ve Školní ulici je prostor, kde pracují lidé s různým postižením. Převážně ti, v nichž uvízlo něco z minulosti, nebo si v sobě nesou něco z dětství a jejich psychika se s tím neumí srovnat. V kavárně obsluhují a provádějí potřebný servis pod vedením pracovních asistentů. Učí se profesi a zvládání zátěže. Tím, že si tady dáte kávu, něco dobrého na zub, těmto lidem a prospěšnému projektu pomůžete.

Význam projektu si uvědomila i Jana Vachoušková, zástupkyně ředitele trojlístku škol - obchodní akademie, průmyslovky a hotelové školy, když hledala vhodné místo pro výstavu fotografií ze soutěže FotoAréna. Vedoucí kavárny se nápad zalíbil. "Holky" se pustily do díla a je hotovo. Snímky visí, prostředí kavárny získalo působivý rozměr a lidem, kteří vám donesou kávu, se i dobře pracuje. 

Výstava začala v úterý 22. září vernisáží. Dorazilo na ní vzhledem k situaci jen pár lidí. Víte, když něco děláte s nadšením, nezájem zamrzí. Ostatně, o tom by mohly vyprávět zástupy pořadatelů. Nicméně, v tomhle případě se na nízkém počtu lidí podepsala i aktuální vládní opatření a médii uměle vyvolávaný strach, ruku v ruce s výslednou nechutí dělat v téhle době cokoli.

Stručně k soutěži

FotoArénu vyhlásilo vedení jmenovaných škol poprvé v roce 2019. Zvítězil snímek Lázeňské ticho Jana Macka (HŠ), který visí v kavárně kousek od dveří. (Ten snímek, ne Macek.) O pořadí jednotlivých prací rozhodovalo osm erudovaných fotografů. Tři nejlepší snímky z roku 2019 najdete zarámované.

Na podzim 2019 vyhlásili pořadatelé stejnou soutěž pro žáky základních škol. Zazářily snímky Tomáše Vlasatého (BGZŠ) a jeho vítězná fotografie Zámecká zahrada.

Začátkem letošního roku se konal druhý ročník FotoArény. Doporučuji z něho třeba snímky Ranní káva a Buon Appetito Jana Macka. Skvělé jsou ale i ostatní fotografie. Například Matyáše Laciny (SPŠ), Kateřiny Jelínkové (HŠ) nebo Lukáše Rychetského (SPŠ). Vlastně, co to do vás roubuju. Úžasné jsou všechny práce. Umění, i když to řada kritiků nerada slyší, je čistě osobní záležitost. A jaký si k vystavenému dílu vybudujete vztah, je jen a jen vaše věc.

A ještě k té blbé době

Návštěvu výstavy, potažmo kavárny Fokus kafe, doporučuji jako účinné antidepresivum. Dejte si některou z káv, poseďte, potěšte oko, třeba i žaludek, spojte všechny své nabyté pocity a dojmy, klidně si třeba mlčte, nebo jen pozorujte a věřte, že odejdete, jak po povzbuzující lázni.

Jo, ještě něco. Od pondělí do čtvrtka sem můžete zajít v době 10-18 hodin, v pátek mají až do 22 hodin. O víkendech a svátcích je tu zavřeno. A taky je tam návštěvní kniha, tak dejte vědět, že jste dorazili.

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.