FOTOSTORY - Řetenice
Včera jsem se protáhla kolem Perly v Řetenicích. Nostalgie na krovkách, rozstřílená na cimpr campr. Na druhou i na tu první.
Potkala jsem pána, který domlouval svému psovi a očividně neměl navrch.
Kluka, co vypadal jak idiot, protože si nahlas povídal sám se sebou. (Tu záušnici fakt není vidět.)
Pár, který se olizoval v jednom z podchodů a nebyly mu žinantní výkaly všude kolem.
Chlápka s flaškou, jak stojí opřený čelem o výlohu desetipatráku a odpočítává, kdy se odporoučí k zemi.
Bandu bezďáků ve výborné náladě a jednu girl v darované minisukni s koketně přehozenou nohou přes nohu.
Vietnamku, která vyběhla před krám mezi bedny se zeleninou a rozhlížela se, jako kdyby čekala delegaci z Marsu.
Taky tři lidi na zastávce, který ale nebyli ničím zajímavý.
Pár pohozených flašek a celkově obstojný chlív.
Což je ostatně už taky trochu nuda. No, bejvávalo tu i líp...
Mohlo by vás zajímat...
Hrabošení
Eva Hrubá, Nymburk, divadlo jednoho herce
Instinkty
Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.
Po Kanapi se stýskalo
Denní centrum Kanape v Teplicích je už znovu otevřené...
Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.
S lupínkama je mi nejlíp
Nehodnotí, nepřehrávají, nepoužívají masky a jsou nádherně bezprostřední.