GLOSA: Duchcovskému náměstí svítá naděje

26.02.2020

Nedávno jsem přijela služebně do Duchcova. Dala jsem si závazek, že omrknu místo a zhodnotím situaci s patřičným nadhledem. Nepropadnu touze novinářských kolegů vytvořit mega plácnutí o klidnou vodní hladinu. Lidi toho přece občas napovídají. Vyautuj emoce, přikázala jsem si, a statečně vykročila do centra.

Na sociálních sítích se diskutuje o tom, že střed Duchcova připomíná město duchů. Když sem přijede turista, raději to rychle zabalí a vypadne. Lidi taky psali, že tu většina obchodů končí. Rozhlédla jsem se. Jedna výkladní skříň vedle druhé. Zívaly opuštěností, to je fakt. A přece! Elektro fungovalo! Koupila jsem si baterie do kecafonu a zeptala se prodavačky, co ona na situaci. Prý - V pohodě a spokojenost, uzemnila mě.

Tak vidíš! Pravda bude někde jinde! Do schůzky se starostou zbývalo dost času. Prošla jsem náměstí a paprskovitě vybíhající uličky. Několikrát. Miluju místa, kde nikoho nepotkám. Jsem nostalgická duše. Ovšem nepotkat nikoho v centru města ve dvě odpoledne? Za celou půlhodinu mě minuli čtyři lidi. Padl na mě trochu tísnivý pocit a uvědomila jsem si, že pravda nemusí být úplně jinde. Ona se může klidně vysmívat někde na půli cesty ke lži...

Starosta ochořel, tak se mě ujal místostarosta. Je zbytečné zdržovat obsahem našeho rozhovoru. Ostatně, mohli jste si ho přečíst v článku na E-Teplicku. Snad jen to, že cestou z duchcovské radnice mě napadaly různé věci. Třeba jestli by i sebevědomí nepotřebovalo občas prostříhat. Myslím jako psí víno, které se nekontrolovatelně rozrůstá.

Jsem fatalista a věřím, že všechno k dobrému spěje. A pokud jste sledovali únorové zasedání duchcovských zastupitelů, víte, která bije. Nad náměstím se konečně blýská na lepší časy! Nejenom, že ho na jaře oživí trhy (město už pěkné stánky má), ale nadějeplný je i slib starosty: "Máme pár lidí, kteří mají zájem do těch obchůdků na náměstí jít. Myslím, že to nebude trvat dlouho a situace se zlepší."

No vidíte. Takových zbytečných plácnutí o hladinu a v důsledku se dá všechno vyřešit docela jednoduše. Stačí mít pár lidí, kteří mají chuť.   

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.