GLOSA: Duchcovskému náměstí svítá naděje

26.02.2020

Nedávno jsem přijela služebně do Duchcova. Dala jsem si závazek, že omrknu místo a zhodnotím situaci s patřičným nadhledem. Nepropadnu touze novinářských kolegů vytvořit mega plácnutí o klidnou vodní hladinu. Lidi toho přece občas napovídají. Vyautuj emoce, přikázala jsem si, a statečně vykročila do centra.

Na sociálních sítích se diskutuje o tom, že střed Duchcova připomíná město duchů. Když sem přijede turista, raději to rychle zabalí a vypadne. Lidi taky psali, že tu většina obchodů končí. Rozhlédla jsem se. Jedna výkladní skříň vedle druhé. Zívaly opuštěností, to je fakt. A přece! Elektro fungovalo! Koupila jsem si baterie do kecafonu a zeptala se prodavačky, co ona na situaci. Prý - V pohodě a spokojenost, uzemnila mě.

Tak vidíš! Pravda bude někde jinde! Do schůzky se starostou zbývalo dost času. Prošla jsem náměstí a paprskovitě vybíhající uličky. Několikrát. Miluju místa, kde nikoho nepotkám. Jsem nostalgická duše. Ovšem nepotkat nikoho v centru města ve dvě odpoledne? Za celou půlhodinu mě minuli čtyři lidi. Padl na mě trochu tísnivý pocit a uvědomila jsem si, že pravda nemusí být úplně jinde. Ona se může klidně vysmívat někde na půli cesty ke lži...

Starosta ochořel, tak se mě ujal místostarosta. Je zbytečné zdržovat obsahem našeho rozhovoru. Ostatně, mohli jste si ho přečíst v článku na E-Teplicku. Snad jen to, že cestou z duchcovské radnice mě napadaly různé věci. Třeba jestli by i sebevědomí nepotřebovalo občas prostříhat. Myslím jako psí víno, které se nekontrolovatelně rozrůstá.

Jsem fatalista a věřím, že všechno k dobrému spěje. A pokud jste sledovali únorové zasedání duchcovských zastupitelů, víte, která bije. Nad náměstím se konečně blýská na lepší časy! Nejenom, že ho na jaře oživí trhy (město už pěkné stánky má), ale nadějeplný je i slib starosty: "Máme pár lidí, kteří mají zájem do těch obchůdků na náměstí jít. Myslím, že to nebude trvat dlouho a situace se zlepší."

No vidíte. Takových zbytečných plácnutí o hladinu a v důsledku se dá všechno vyřešit docela jednoduše. Stačí mít pár lidí, kteří mají chuť.   

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.