Dnes slaví narozeniny mé prostřední dítě. Synátor, který se vymezil proti netoleranci a konzumnímu způsobu života už na základní škole. Učitelé si při jeho filosofických vystoupeních v hodinách sahali na dno svých psychických i pedagogických sil.

Bývaly s ním pěkně krutý dny. Třeba když se rozhodl, že navštíví na kole dívku, která byla jednou z mnoha, nicméně v tom davu fanynek nějak vyčnívala. Problém byl, že se nacházela v Plzni a Miky, kterému bylo v té době 13 let, vyrazil z Háje u Duchcova. Nikomu neřekl nic.

Žádné mobily. Žádné povědomí o tom, kam s tím kolem zmizel. Já o půlnoci už na hadry. Policajti s vysílačkami a zbytečnými otázkami. Chtělo se mi strachem zvracet. A pak se objevilo světlo jeho kola. Prý: Mami promiň, dřív jsem to nestihl. Nezabila jsem ho...

Vyrostl z něho úžasný člověk. Dokonce se mám ve spoustě věcech od něj co učit.
Ta fotografie je stará víc než dvacet let. Mám ji ale hrozně ráda. Vykecá toho o něm totiž víc, než by on sám chtěl. Všechno nejlepší Tomule. ❤️