Happy narozeninový den 

11.02.2019

Dnes slaví narozeniny mé prostřední dítě. Synátor, který se vymezil proti netoleranci a konzumnímu způsobu života už na základní škole. Učitelé si při jeho filosofických vystoupeních v hodinách sahali na dno svých psychických i pedagogických sil.

Bývaly s ním pěkně krutý dny. Třeba když se rozhodl, že navštíví na kole dívku, která byla jednou z mnoha, nicméně v tom davu fanynek nějak vyčnívala. Problém byl, že se nacházela v Plzni a Miky, kterému bylo v té době 13 let, vyrazil z Háje u Duchcova. Nikomu neřekl nic.

Žádné mobily. Žádné povědomí o tom, kam s tím kolem zmizel. Já o půlnoci už na hadry. Policajti s vysílačkami a zbytečnými otázkami. Chtělo se mi strachem zvracet. A pak se objevilo světlo jeho kola. Prý: Mami promiň, dřív jsem to nestihl. Nezabila jsem ho...

Vyrostl z něho úžasný člověk. Dokonce se mám ve spoustě věcech od něj co učit.
Ta fotografie je stará víc než dvacet let. Mám ji ale hrozně ráda. Vykecá toho o něm totiž víc, než by on sám chtěl. Všechno nejlepší Tomule. ❤️

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.