Happy narozeninový den 

11.02.2019

Dnes slaví narozeniny mé prostřední dítě. Synátor, který se vymezil proti netoleranci a konzumnímu způsobu života už na základní škole. Učitelé si při jeho filosofických vystoupeních v hodinách sahali na dno svých psychických i pedagogických sil.

Bývaly s ním pěkně krutý dny. Třeba když se rozhodl, že navštíví na kole dívku, která byla jednou z mnoha, nicméně v tom davu fanynek nějak vyčnívala. Problém byl, že se nacházela v Plzni a Miky, kterému bylo v té době 13 let, vyrazil z Háje u Duchcova. Nikomu neřekl nic.

Žádné mobily. Žádné povědomí o tom, kam s tím kolem zmizel. Já o půlnoci už na hadry. Policajti s vysílačkami a zbytečnými otázkami. Chtělo se mi strachem zvracet. A pak se objevilo světlo jeho kola. Prý: Mami promiň, dřív jsem to nestihl. Nezabila jsem ho...

Vyrostl z něho úžasný člověk. Dokonce se mám ve spoustě věcech od něj co učit.
Ta fotografie je stará víc než dvacet let. Mám ji ale hrozně ráda. Vykecá toho o něm totiž víc, než by on sám chtěl. Všechno nejlepší Tomule. ❤️

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.