Hlavy Beethovena, radost i hořký kafe

18.08.2020

V parku za divadlem se objevily tři výrazné objekty, které zobrazují hlavu Ludwiga van Bethovena. Kromě toho se tam dopoledne objevil také primátor Hynek Hanza s náměstkem Jiřím Štáblem a představitel teplického street artu Kamil Vacek, který je autorem hlav. Kolem poletovala hejna novinářů a mlaskaly závěrky fotoaparátů.
Zkrátka sláva.
Hlavy Beethovena vytvořil Vacek na objednávku vedení města k 250. výročí narození věčně rozcuchaného hudebního génia. 

Rozpaky, nadšení, apatie, radost....
Nevidím důvod pouštět se do nějaké reflexe.
K čemu hromady textu. Každý má jiné chutě, jiné představy, jiné touhy, jiný vkus, jiný vztah k umění a jiný rozměr duše i tolerance. Proč hnát pocity do nezvratného resumé. Kdyby se místo pestrobarevných hlav objevila pískovcová skulptura, bylo by ticho po pěšině.

Takhle to hučelo pozitivní i negativní kritikou už včera na FB. Zkrátka, život nesedí na zadku, nohu přes nohu. Pojďme si zvykat, že každá doba má právo na to své a potřebuje prostor. Že se věci nedějí pro nic a za nic a taky nejsou jen černobílé.

Podle mě hlavy od Vacka lázeňský park oživily. Probudily ho z ulízané a konzumní patřičnosti a nabízejí procházejícím vzrušení, radost, překvapení.
Dokonce si myslím, že už bylo na čase. Taky se mohlo stát, že by ten park začal jednou z nudy zívat a obrůstat letargií. (Nojo, park...) Těmi hlavami se v něm něco pohnulo, rozsvítilo a nabilo hravou energií.

Klidně si mějte opačný názor.

Máte na něj právo, stejně jako já na ten svůj. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.