Na slovo "HOLD" narážím denně. V souvislostech, které s ním nemají co dělat. Už se zažralo jako špína do košile. Zrovna dnes další výkřik:
🧐 Hold i s takovými lidmi se člověk setkává... 🙄🤭🤔🥴
Pěkně prosím.
Hold (poctu) můžete vzdát někomu někde u pomníku, sochy, když tam budete pokládat povadlý karafiát. Hold můžete vzdát i novému králi, šéfovi, popové hvězdičce...
A pak je "HOLT".
To je přesně to slovo, které tak často potřebujete, jenomže se vám tam pořád cpe to foneticky nadržené "dé". Významově holt odpovídá slovům prostě nebo zkrátka.
Takže dnešní úlovek ještě jednou a správně:
Holt i s takovými lidmi se člověk setkává...
nebo
Počkám do zítřka, holt je to na tobě.
nebo
Jdu s ní do kina, máš holt smůlu.
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
S Hugem na našich večerních, veskrze romantických procházkách sledujeme západ slunce.
Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.