I špatní holubi se vracejí

02.10.2018

Za oknem moje milovaná Lipová ulice. Vzpomínám si na jednu dlouhou noc, když jsem ještě bydlela v paralelní Českobratrský a měli jsme s Lipovkou spojený dvorky. Učila jsem se k matuře a zaslechla pláč dítěte. Nic neobvyklého, děti pláčou. Jenomže když už to trvalo dýl jak čtvrt hodiny, vyběhla jsem do noci a hledala, odkud to přichází. Našla jsem dům i ten byt. Sedla si na schody a přes dveře hodila řeč s nějakým ufňukaným prťousem, kterému nemohlo být víc jak tři roky. Přestal plakat, ale nechtěl, abych odešla. Za hodinu, při nesouvislém vyprávění nějaké pohádky, jsem už uspávala i sama sebe. Naštěstí se vrátila máma. Vynadala mi, co se pletu do cizích věcí a od tý doby mě nezdravila. 

Jinak gambrinus mají Pod Lampou skvělý. I ten prostor má úžasný genius loci. Z každého kousku nábytku čpí nostalgie a vznáší se tu vzpomínek, že bych je mohla chytat a rovnou házet na papír. Jo a F.P.B. mě dohnala i tady...