Po stodevadesátýosmý

20.07.2019

Každý chlap jednou zažije svý poprvý.

Honzulda jich měl dnes hned několik.

Poprvý držel v ruce opravdovou hasičskou hadici a proudem vody shazoval flašky. Shodil všechny. Jen když voda vystřelila ven, lekl se a vypadalo to, že bude potupně usmýkán po modlanském hřišti. Vyrazila jsem mu na pomoc. Udržel balanc i hadici. "To je dobrý," pronesl chladně a sjel mě pohrdavým pohledem.

Poprvý na sebe navlíkl neprůstřelnou vestu, kterou mu půjčili skvělí chlapíci od krupských strážníků. Pravda, trochu na něm vlála. Služba národu ale není o padnoucím vohozu, no ne?

Poprvý střílel ze vzduchovky a vystřelil pro mámu papírovou růži. Myslela jsem, že si pýchou protrhá triko na hrudníčku.

Poprvý přešel kolem fakt krásný holky, aniž by se pousmál. S rozšířenýma zorničkama mířil ke starému hasičskému autu, které stálo za ní. Stoupl si před něj a jak nesnáší focení, poprvý sám zavelel: Babi, foť! 

Poprvý si sedl za volant hasičáku, řadil šaltpáku, pouštěl sirénu a trpěl náhlou ztrátou sluchu, když jsem prosila, ať pustí i další děti. Seděl by tam ještě teď a přehazoval rychlost. Jeden ze strážníků ho ale odlákal na pistoli. (viz níže) 

Poprvý potěžkal skutečnou pistoli od kámoše strážníka a ruka mu s ní upadla na zem. Snímek jsem nepořídila, abych nebyla obviněna z nedovoleného ozbrojování svých vnuků.
---
Poprvý jsem ho nemohla dostat z obří nafukovací klouzačky. Vlastně, co to melu. Tohle nebylo vůbec poprvý. Ani po pátý. Tohle bylo už minimálně po stodevadesátýosmý. :-)

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.