Hornojiřetínský Blair Witch

24.11.2020

Ideální den na výlet.

Brácha se snažil couvnout, neměl šanci. Jen vystoupili z auta, hubu od ucha k uchu. Poslední minuty pozemské radosti. Než z nich ujde pára. 

Nebylo vidět na konec natažené hole. Mlha by se dala porcovat a všude se míhaly divný postavy. Jako šmouhy od rozsvíceného stromku na vápnem omítnuté zdi. 

Přes cestu přeběhla žena v dlouhé sukni. Slyšeli jste to? 

Ty ses na něco ptala? 

Ta ženská nadávala, když vběhla do lesa. 

Jaká ženská?

Bacha na tu prasklinu ve zdi, pohnula se! 

Kolik jsi vypil rumu? 

Ty vole, on jde bos! 

Kurva, co to na mě hrajete? 

Zešílel jsi, uhni mu! 

Seru na to, jdu zpátky! Seru na vás! Posranej vejlet!!! 

Bobe....

Viděli jste to taky?

Do prdele, co to bylo? 

Bobe? Kde je? Do hajzlu, ozvi se! 

Deny je taky pryč. 

Si už děláš kozy. Kde jsou?

Musíme tudy. Přidej! Neotáčej se!

Do prdele, přestaň si pískat! 

Sakra, kde jsi?...

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.