Housky, psi a hrnková rapsodie

29.07.2018

Dnes mi bude celý den cukat levé oko. 

Chtěla jsem Méďovi upéct ke snídani čerstvé housky. Z takových těch polotovarů, jak jinak. První várku jsem nechala napospas troubě o pár minut dýl a vytáhla osmahlou rapsodii. Při poklepání vydávaly housky zvuk porcelánových hrnků. Jen to nalakovat a vystajlovat na misku jako dekoraci. 

Dalších osm kousků už jsem uhlídala. Rozložila po upečení na mřížku, aby vychladly a šla vzbudit Medvěda. Nevím, co všechno se mezitím v kuchyni odehrálo. Jisté je, že po návratu leželo pět housek na zemi a tři se někam vypařily. 

 Některé z těch pěti, co zbyly, měly šrámy od zubů, neslučitelné s další konzumací. U dvou neporušených jsem pak neměla jistotu, jestli nebyly vystaveny vášnivému lízání. A ty zrzavý bestie?  Ležely v pelechu, jako by z něho krůček ven neudělaly. Tvářily se udiveně, co po nich chci a ostentativně zívaly. 

Začala jsem brousit nůž a popisovat jim, jaký konec jim chystám. Méďa mě ale chytl za ruku a pateticky prohlásil, že si vezme knackebrot.  Ať ta nebohá zvířata ušetřím. Měly velký štěstí, mrchy nenažraný!

Velký štěstí!