Rýzmburk: hrad a volání uvězněného kopáče

07.04.2021

Vlastní dojmová etuda 

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové pohlednice z časů, které nám jsou tak vzdálené a ve kterých se přesto přeneseně můžeme ocitnout. Do jaké míry, záleží na investici vlastní fantazie a samozřejmě také vůle.

Kdo jen trochu chce, bývá intenzivně vtažený do světa, o kterém se dočítal jen v knihách, který poznával z historických filmů, případně si ho pamatuje z pohádek. Už jako dítě jsem s rodiči raději navštěvovala hrady než zámky. Snad proto, že jejich podobu z časů největší slávy jsem si mohla více dotvořit podle své vlastní fantazie. A zejména také proto, že na rozdíl od zámků nabízejí hradní zříceniny atmosféru mnohem více nabitou tajemnem, která vyvolává u každé trochu dobrodružné duše zvláštní chvění.

Rýzmburk v Oseku

Jedním z velmi pěkných hradů, který můžete na Teplicku navštívit, je Rýzmburk v Oseku. Nádherná stavba, která se nad krajinou tyčí ve výšce necelých 600 metrů nad mořem. Zřícenině hradu nechybí už v úvodu popisovaný genius loci. Vládne tu atmosféra, která by se (i bez kapradí) dala krájet. Hrad Rýzmburk nadchne každého, kdo sem zavítá poprvé, a opakovaně potěší ty, kteří se sem vracejí už poněkolikáté. Areál hradu je poměrně rozlehlý, takže nehrozí, že byste se museli prodírat davy návštěvníků a úžasný zážitek si odtud odnesete za každého počasí.

Na procházku s kočárkem tenhle výlet nejspíš vhodný nebude. A pokud s sebou vezmete menší děti, je třeba dohlížet na to, kam všude ti malí zvědavci zamíří. Prostor je otevřený, úžasně variabilní, a nevymezují ho žádná zábradlí a jiné bariéry. Je tady spousta kamenů, děr, do kterých by mohla zajet noha dítěte. Nepozorný malý vetřelec by se mohl také celkem snadno skutálet z kopce dolů.

A ještě něco pro zajímavost. Ve třicátých letech 19. století sem zavítal básník Karel Hynek Mácha, který tu vytvořil jednu z nejznámějších kolorovaných kreseb hradu. Kromě toho se tady natáčela scéna vynikajícího českého filmu Páni kluci. Konkrétně sekvence, kdy šli kluci dobývat hrad.

Kudy na Rýzmburk

Zřícenina Rýzmburku je dobře přístupná z Oseka, odkud vede červeně značená turistická cesta, dlouhá cca 2,5 km. Pokud s sebou budete mít menší děti, můžete zaparkovat až nad kaplí, od které už je to jen kousek. Cesta vede příjemnou krajinou, posetou kolem silnice rodinnými domky a rámovanou z jedné strany potokem. Nedaleko hradu můžete ještě navštívit přírodní památku Vrása, která je zajímavá z geologického hlediska a potěší zejména srdce geologů. Milovníci kol uvítají informaci, že v blízkosti hradu prochází také značená cyklotrasa.

A nebyl by to správný hrad, kdyby se k němu nevázala i pověst:

Pověst o hradu Rýzmburk

K Rýzmburku se váže legenda o kopáči, který na hradě po mnoho dní a nocí velmi tvrdě dřel, aby pro svého pána vykopal tajnou chodbu. Namísto slíbených peněz se mu ale dostalo zvláštní odměny. Jeho pán z obavy, aby kopáč nikomu neprozradil, kudy tajná chodba vede, nechal chasníka vsadit do věže a připravoval jeho popravu. V noci ale muž ze svého vězení ve věži zmizel a nikdo ho už nikdy neviděl. Dodnes prý mohou návštěvníci hradu zaslechnout jeho tajemné volání.

Z historie hradu

Nejstarší zmínka o Rýzmburku je z roku 1250. Předpokládá se, že zhruba dva roky před tím byla dostavěná jedna z věží. Lokalita, kde zřícenina stojí, patřila ve své době ke strategickým místům. Procházela tudy už od pravěku jedna z nejznámějších cest z Čech do Saska, kterou hojně využívali obchodníci, poutníci i králové.

Riesenburg, což znamená v překladu Obří hrad, založil původně král Václav I. Stavbu řídil Boreš z rodu Hrabišiců (měli v erbu hrábě), neboli pánů z Oseka, kteří ve stavbě pokračovali, když hrad dostali do držení v roce 1250. Hrabišici patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody středověkých Čech. Mimo jiné založili například osecký klášter cisterciáků.

Z Hrabišiců se do pokračování stavby po Borešovi pustil nejspíše Slávek Veliký, který byl nejvyšším komorníkem krále, ale mohl to být také jeho syn Bohuslav (1201-1240). V každém případě stavba rozlehlého hradu v držení Hrabišiců, po převzetí Borešem, pokračovala a byla dokončená až Borešovým vnukem na počátku 14. století. Jednalo se o velmi rozsáhlou stavbu, která byla velkým soustem i pro tak bohatý rod, jakým byli páni z Oseka. Proto je hrad na další stavby kromě několika základních nádvoří, věží a hradeb, poměrně chudý.

Páni z Oseka sídlili na hradě až do roku 1398, kdy ho zadlužený vnuk Boreš mladší prodal míšeňskému markrabímu Vilémovi a jeho manželce Alžbětě. Držení Oseka jako zástavního statku potvrdil markrabímu a jeho vnukům roku 1422 císař Zikmund. Českým králům se nelíbilo, že tak významný hrad uvnitř českého území je v cizích rukách a chtěli ho získat zpět.

Podařilo se to až králi Jiřímu v roce 1459, který jej od roku 1460 postoupil do zástavního držení Prokopovi z Rabštejna. Krátce před jeho smrtí (†1472) byl údajně Osek roku 1469 obležený královským vojskem a dobytý o čtyři roky později (1473), když saským knížatům došla trpělivost s nájezdy Prokopova nástupce, Jindřicha z Rabštejna. Knížata Arnošt a Albrecht odevzdali dobytý hrad královně Johance.

V roce 1488 se na hradě usídlili páni ze Sulevic, kteří ale později přesídlili na novou tvrz v Duchcově a hrad opustili. Roku 1523 prodal Jan Kaplíř ze Sulevic oseckou zástavu Děpoltovi z Lobkovic, jehož synové o sedm let později získali od krále Ferdinanda Osek do dědičného držení.

Lobkovicové se na Rýzmburku usadili natrvalo. Později se ale i oni přesunuli na tvrz (pozdější zámek) do Duchcova a opuštěný hrad v průběhu 16. století zcela zpustnul. Před polovinou 17. století zdědili duchcovské panství i se zchátralým hradem Valdštejnové. Těm patřilo panství s hradem až do poloviny 20. století, kdy byl majetek hraběti Karlu Arnoštovi z Valdštejna vyvlastněn.

Popis Rýzmburku

Rýzmburk patří mezi nejrozsáhlejší hrady v Čechách. Je postavený na dlouhém a úzkém skalnatém ostrohu, který z východní a severní strany obtéká potok. Z hlediska středověkého vojenství se jednalo o kvalitní pevnost, která nejspíše nikdy nebyla zcela dobyta.

Hrad má dvě základní části. Jádro s obytnými věžemi a kaplí se nachází v nejvyšší části skalnatého hřbetu. K němu z jižní a západní strany přiléhá mnohem rozsáhlejší areál ohraničený hradbou se střeleckými věžičkami, kterému dodnes dominuje masivní útočná věž (tzv. bergfrit).
Zřícenina se od 30. let 19. století stala oblíbeným výletním místem a je jím dodnes.

Zdroje: Ústřední seznam kulturních památek České republiky, Lehký, Sýkora, Hrady.cz, kudyznudy.cz  

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.