Hřbitov v Horní Krupce a příběhy,  na které se zapomíná

16.04.2021

Kaple sv. Wolfganga pod Komáří vížkou ze 14. století se dívá z výšky 775 metrů nad mořem dolů na Teplice. Někdy toho moc nevidí, zejména když se kolem Komáří vížky obtáčí těžká mlha, nebo když se den probudí do inverze. O kapli ale dnes psát nebudu. Při poslední návštěvě Horní Krupky mě zaujal starý hornický hřbitov, který leží ve svahu pod ní.

O hřbitovu, v jehož středu stojí mohutný železný kříž, moc informací nenajdete. Vznikl krátce po dostavění kaple a pochovávali se tady místní obyvatelé Horní Krupky a Kněžiště. Jsou tu mezi jinými uložené například ostatky významné hoteliérské rodiny Schreinerů. Pozemek, na kterém hřbitov leží, je v památkové zóně a v majetku Města Krupky.

Hřbitov chátrá přímo před očima. Žaluje o neúctě živých k mrtvým a odevzdaně přijímá rány lhostejnosti i času. Po odsunu původních obyvatel už nebyl nikdo, kdo by se o hroby staral. I když tu najdeme ještě dnes svíčky z nedávné doby. Valná část zdejších náhrobků, které byly vyrobené v bohosudovské cementárně, je už ale fatálně poničená.

I přes tu vtíravou stísněnost, která nás přepadne při pohledu na polámané desky, kříže a popraskané tabulky s nápisy, má tohle místo zvláštní, magickou atmosféru. Je vystavené slunci jako bývala mýtická pohřebiště, chráněné z jižní strany náručí stromů a s bílou kaplí na vrcholu svahu, která z pohledu od hřbitova působí jako příď lodi, co se právě zhoupla k nebi. Jde o místo, které i přes svůj žalostný stav dokáže v člověku alespoň na chvíli ztišit věci nepatřičné. Například nedostatek pokory ale i absenci respektu a úcty.

Až se vydáte někdy zase na Komárku, zastavte se tady. Čas, který tu strávíte, je očistný. A svůj dojem umocníte, když k některému z náhrobků položíte malou květinu. Jako důkaz toho, že ani dopsané lidské příběhy by neměly končit v lhostejném zapomnění. 

Pro dovolenou v Krušných horách

Pro 20 osob, 9 pokojů

Pro 6 osob, 3 pokoje

Pro 6 osob, 2 pokoje

Mohlo by vás zajímat...

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.