Občas je dobré vypadnout od všech a od všeho

18.08.2019

Dnešní doba je fofr. Po škole nasednete na rychlík, kterým profrčíte manželstvím, zaměstnáním, různými vzlety a pády. Jednou se pak nestihnete ani ohlédnout a zjistíte, že je konec. Aniž byste si tu cestu pořádně užili.

Jsem taková turbo myš, co neumí věci dělat pomalu a potřebuje mít všechno hned. Nikdy jsem to neřešila. Až přišlo varování: Buď si najdeš čas na odpočinek a sama na sebe, nebo až zase příště upadneš na hubu, už se z ní nezvedneš. A když jsem na obrazovce sledovala, jak se moje srdíčko snaží namalovat něco zajímavějšího než nudnou zvlněnou čáru, uvědomila jsem si, že se celá léta sama k sobě chovám sakra macešsky.

Proto si od té doby dopřávám alespoň jednou týdně odpoledne jenom pro sebe. Vyrážím sama ven. Příroda člověka vyčistí a nahodí. A když mě náhodou před odchodem přepadne představa, že to beze mě nejde, že musím támhleto a ještě tohle, bleskově si vybavím obrazovku s rovnou bílou čárou, za kterou už není nic. A ono to pomáhá.

Pokud chcete pro své zdraví něco udělat, začněte myslet víc na sebe. Vypadněte občas pryč od lidí, z všednosti. Neberte s sebou nikoho. (Nedbejte ani těch smutných psích očí s rozloženýma novinama na gauči.) Nezapomeňte hodit do ruksaku kávu, pití a něco dobrého, ať nemusíte mezi lidi vůbec strčit nos.

Vhodných tras pro podobný relax najdete na Teplicku spoustu. Žijeme v nádherné krajině. Některé tipy jsou na téhle stránce. Dnes sem přidám svoji oblíbenou trasu, která je tak akorát na jedno fajné odpoledne. Absolvujte ji nejlépe ve všední den, kdy téměř nikoho nepotkáte. Protáhne vás úžasnou krajinou Hrobčicka, nad kterou bdí Bořeň a poskytne skvělá místa, kde můžete rozjímat a třídit myšlenky. Autem zaparkujete v Hrobčicích a dál se vydáte po svých (viz mapka).

Kromě několika příjemných posezení s parádními výhledy, potkáte staré kostelíky, jako stvořené pro chvíli usebrání. Trasa má jen něco kolem osmi kilometrů a trvá zhruba dvě až tři hodinky. Podle toho, jestli po cestě něco namalujete, nafotíte, zacvičíte si jógu nebo budete odpočívat, nasávat ticho a třídit myšlenky. Zkrátka to, co v daný okamžik budete chtít dělat jenom vy, bez ohledu na potřeby a nálady druhých.

Trasu si můžete libovolně měnit, prodloužit i zkrátit. Jindy vyjít odjinud, najít další zajímavé trasy. Možností je spousta. Hlavně se do toho dejte.  

Mohlo by vás zajímat... 

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.