Instinkty

08.05.2022

Jsem ve čtvrtém měsíci. 

Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.

Před pár týdny jsem skákala ze skříně na postel. Potrat tak jednoduchý tehdy nebyl. Držel ses jak klíště. Nedal ses.

Tak nic. Budu máma.

Strašně moc krásnejch věcí pro mě končí. A já neznám sama sebe. Nevím, jestli sama sebe zvládnu. Natož dítě.

Neumím vařit.

Neumím vést domácnost.

Neumím být laskavá. Neumím být dospělá, ani zodpovědná.

Pytlíkový gulášovky a kradený brambory v ohni. Spaní pod hvězdami. Svět, co znám.

Honičky s policajty. Nekonečný čundry. A ještě čundry. Nikdy jich nebylo dost.

A mejdany kdoví kde. A kdoví s kým. Malé nádraží, kde ve dvě ráno zvracíš do posraný záchodový mísy, protože ti nějakej kokot něco hodil do piva.

Ale jedeš znovu. Je to jako droga.

Doma po návratu vztekem olezlý zdi. Facka od táty. První a poslední.

Balíš svý věci, abys ještě před svítáním zavřela naposledy dveře domova, který pak budeš všude už jen marně hledat a marně napodobovat. Smutek se táhne chodbou od Hejných až k půdě, když za sebou zabuchuješ. Voněl po starých novinách u sklepa... 

Tátovy vrásky. Máminy výčitky. A znovu dokola.

Jen půl rok volnosti. Sedm měsíců. Roztáhnout křídla a letět. Jedno kam. Nevýslovný pocit. 

Máničkový srazy v Českých Hamrech. Ve Stvolínkách. Na Labi u Dana. Kolotoč.

A teď konec.

Co myslel ten estébák tou disciplínou? Ser na něj...

Jsem ve čtvrtým měsíci.

Stojím na kraji obrovský strže. A vím hovno, co bude. Poletím? Nebo mě čeká poslední držkopád?

Ten, co mě drží za ruku slibuje lásku na věky věků. A že mě podrží. Vždycky. A já těm kecům věřím. A slibuju to samý. Poletíme spolu. Neopustím tě...

A pak ucítím pohyb. Tak živý, sebejistý a úžasný... Kousek pod srdcem.

A všechny kolotoče světa ztrácejí svoji magii. Všechny lety jsou zrušeny.

Čeká mě největší ze všech věcí, které se mi kdy mohly přihodit.

Budu mámou.

(Foto: 16.4.1979) 

Nejnovější články na  blogu

Instinkty

08.05.2022

Učím první rok. Můj chlap byl můj první chlap. A všechno je jinak.

Stejně, jako se vizuálně rozsvítí zahrada, když v ní vysadíte rostliny různých druhů, barev a výšek, podobným způsobem rozzářila Galerii Zahradního domu expozice děl Marie Šechtlové.