Tanec mezi kukátky

01.06.2020

Myla jsem chodbu.
Jako za trest. Jako když mě přivážou ke kůlu na návsi.

I to kamení po těle jsem cítila.
Všude kolem dveře s kukátky.
Já to naše zalepila. Nešmíruju.
Nemám proč.

Někteří musí.
"To je ta seshora," slyším šeptat za kukátkem v přízemí.
Kurva, proč tak dobře slyším...
"Mami!" zaječí dětský hlásek, zatímco stírám schod po schodu a vystrkuju svůj nepřehlédnutelný zadek na všechny světový strany a do všech kukátek na poschodí.

"Počkej!" Ozve se za dveřmi.
Jasně, máma chce ten seriál dokoukat.
Držím se jako buldok klacku, abych neudělala pubertální gesto.
Introvert ve mně to už vyhrál na celý čáře a zdravý rozum si zapálil hned tři cigára najednou, aby nezešílel.
Bojím se dýchat. Mohla bych na sebe přitáhnout pozornost ostatních kukátek.
Začíná se mi motat hlava. Zřejmě nedostatkem kyslíku.
Rychle stáhnu poslední schod a spěchám zpátky do bytu.
"No, cos chtěla," slyším ještě vzdalující se hlas v přízemí.
Zabouchnu dveře.
Nasávám pocit samoty, ticha, dech i tep se stabilizují.
Svět zase nabírá barvu duhy.
Další exhibice na schodech mě čeká až za několik týdnů.
Po tisící si slibuju, že příště nechám introuše sedět doma a půjdu na tu chodbu sama.
"To dáš!" Ozve se Medvěd, který mě celou dobu pozoruje z obýváku.
"No jasně, už dnes to bylo o moc lepší," zalžu, usměju se a vykouzlím krásného fakáče.
DUM SPIRO, SPERO... 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.