Introverty jsem letos neslavila

02.01.2021

Včera byl Světový den introvertů.
A protože se s touhle pihou na jinak čisté duši peru, chtěla jsem v poutavé eseji popsat, jaké to je.
Ne pro slzu v koutku, na to sere i pes.
Chtěla jsem vás sobecky vymáchat v pocitech introušů, kteří musí mezi lidi.
Vysvětlit, jaké to je levitovat v ringu sebe samých a občas slíznout ránu od lana, nataženého kolem vlastní skořápky.
Chtěla jsem přiblížit i ty další věci.
Je toho fůra.
Ale nenapsala jsem nic.
Měla jsem schůzku.
Pracovní.
V Zámecké zahradě.
Takové přidržení hlavy pod vodou.
Téměř dvě hodiny v dobré společnosti, prokládané ležérními nádechy v pauzách.
Potom už mi nějak nebylo do tance, natož do psaní.
A tak jsem tam vyfotila deštník se žlutou rukojetí.
Zdál se mi symbolický. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!