Introverty jsem letos neslavila

02.01.2021

Včera byl Světový den introvertů.
A protože se s touhle pihou na jinak čisté duši peru, chtěla jsem v poutavé eseji popsat, jaké to je.
Ne pro slzu v koutku, na to sere i PES.
Chtěla jsem vás sobecky vymáchat v pocitech introušů, kteří musí mezi lidi.
Vysvětlit, jaké to je levitovat v ringu sebe samých a občas slíznout ránu od lana, nataženého kolem vlastní skořápky.
Chtěla jsem přiblížit i ty další věci.
Je toho fůra.
Ale nenapsala jsem nic.
Měla jsem schůzku.
Pracovní.
V Zámecké zahradě.
Takové přidržení hlavy pod vodou.
Téměř dvě hodiny v dobré společnosti, prokládané ležérními nádechy v pauzách.
Potom už mi nějak nebylo do tance, natož do psaní.
A tak jsem tam vyfotila deštník se žlutou rukojetí.
Zdál se mi symbolický. 

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...