Introverty jsem letos neslavila

02.01.2021

Včera byl Světový den introvertů.
A protože se s touhle pihou na jinak čisté duši peru, chtěla jsem v poutavé eseji popsat, jaké to je.
Ne pro slzu v koutku, na to sere i PES.
Chtěla jsem vás sobecky vymáchat v pocitech introušů, kteří musí mezi lidi.
Vysvětlit, jaké to je levitovat v ringu sebe samých a občas slíznout ránu od lana, nataženého kolem vlastní skořápky.
Chtěla jsem přiblížit i ty další věci.
Je toho fůra.
Ale nenapsala jsem nic.
Měla jsem schůzku.
Pracovní.
V Zámecké zahradě.
Takové přidržení hlavy pod vodou.
Téměř dvě hodiny v dobré společnosti, prokládané ležérními nádechy v pauzách.
Potom už mi nějak nebylo do tance, natož do psaní.
A tak jsem tam vyfotila deštník se žlutou rukojetí.
Zdál se mi symbolický. 

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...