Ivan Kraus: Muž za vlastním rohem 

01.07.2020

Rozhodla jsem se ke čtení vybírat knihy, které nějak uvízly mezi ostatními a zůstaly uvízlé a netknuté čtenářovým osliněným prstem. Sbírku povídek Ivana Krause Muž za vlastním rohem jsem povytáhla a chtěla zase zasunout zpátky. Potřebovala jsem dlouhý příběh, ne povídky. Něco, co by mě vtáhlo do děje, abych zapomněla na vlastní problémy. Při pohledu na jednorožce na obálce jsem si řekla, že po tísnivém Útěku postřeleného zajíce od Heleny Šmahelové bych mohla duši nechat chvíli odpočinout a dát si malý sarkastický dezert.

Po několika prvních stránkách mě medvěd vykázal z obývacího pokoje. Sledoval totiž v televizi utahanýho policistu, který svým výrazem necitlivě přejetého leguána exceloval v nějakém seriálu. Objevil polonahou prostitutku, jak leží potřísněná krví v docela erotické poloze a vyvolává řadu zajímavých pocitů, jen ne lítost. (Nejspíš marketingový tah autora na vzbuzení zájmu o její noční košilku.) Pravdou je, že jsem se smála nad knihou moc nahlas a ve chvílích nepatřičných. Vlastně jsem se chlámala jak puberťačka, které řeknete, že by jí trochu bontonu neuškodilo a ona se div nepočurá a řičí, že jsem snad chtěla říct bonbón, nééééé?

Zavřela jsem se do zimní zahrady. Nedbaje párty, kterou tam rozjeli rozvášnění komáři, nedbaje nepohodlných špruclí zahradního křesla, které dělily moje půlky na dalších deset. Muže za vlastním rohem jsem zatáhla za jediný večer. Stopadesátkrát se při tom zakuckala smíchy, nesčetněkrát pobryndala červeným vínem, čtyřikrát jsem měla co dělat, abych oči vrátila zpět do důlků, protože se mi tou explozí vykutálely. A nechci ani domýšlet, co si o tom vysmátém večeru myslí sousedé nad i pod.

Dvě ukázky....

Jestli jste na tom podobně, co se Šmahelové posmutnělých krajin týče, případně jste v depkách až po uši, zavřete se a přečtěte si Muže za vlastním rohem. Řada blbých pocitů odteče se slzami a vy se druhý den se smělou výzvou v pohledu vydáte vstříc lepším zítřkům.  

Knihu vydalo nakladatelství Academia v roce 1999 v edici Scarabeus, nákladem 36 tisíc výtisků.

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.