Ivan Kraus: Muž za vlastním rohem 

01.07.2020

Rozhodla jsem se ke čtení vybírat knihy, které nějak uvízly mezi ostatními a zůstaly uvízlé a netknuté čtenářovým osliněným prstem. Sbírku povídek Ivana Krause Muž za vlastním rohem jsem povytáhla a chtěla zase zasunout zpátky. Potřebovala jsem dlouhý příběh, ne povídky. Něco, co by mě vtáhlo do děje, abych zapomněla na vlastní problémy. Při pohledu na jednorožce na obálce jsem si řekla, že po tísnivém Útěku postřeleného zajíce od Heleny Šmahelové bych mohla duši nechat chvíli odpočinout a dát si malý sarkastický dezert.

Po několika prvních stránkách mě medvěd vykázal z obývacího pokoje. Sledoval totiž v televizi utahanýho policistu, který svým výrazem necitlivě přejetého leguána exceloval v nějakém seriálu. Objevil polonahou prostitutku, jak leží potřísněná krví v docela erotické poloze a vyvolává řadu zajímavých pocitů, jen ne lítost. (Nejspíš marketingový tah autora na vzbuzení zájmu o její noční košilku.) Pravdou je, že jsem se smála nad knihou moc nahlas a ve chvílích nepatřičných. Vlastně jsem se chlámala jak puberťačka, které řeknete, že by jí trochu bontonu neuškodilo a ona se div nepočurá a řičí, že jsem snad chtěla říct bonbón, nééééé?

Zavřela jsem se do zimní zahrady. Nedbaje párty, kterou tam rozjeli rozvášnění komáři, nedbaje nepohodlných špruclí zahradního křesla, které dělily moje půlky na dalších deset. Muže za vlastním rohem jsem zatáhla za jediný večer. Stopadesátkrát se při tom zakuckala smíchy, nesčetněkrát pobryndala červeným vínem, čtyřikrát jsem měla co dělat, abych oči vrátila zpět do důlků, protože se mi tou explozí vykutálely. A nechci ani domýšlet, co si o tom vysmátém večeru myslí sousedé nad i pod.

Dvě ukázky....

Jestli jste na tom podobně, co se Šmahelové posmutnělých krajin týče, případně jste v depkách až po uši, zavřete se a přečtěte si Muže za vlastním rohem. Řada blbých pocitů odteče se slzami a vy se druhý den se smělou výzvou v pohledu vydáte vstříc lepším zítřkům.  

Knihu vydalo nakladatelství Academia v roce 1999 v edici Scarabeus, nákladem 36 tisíc výtisků.

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.