Jack Kerouack: Mag

04.12.2020

Tuhle mrňavou knížku jsem koupila nedávno v knižním bazárku u Seumeho kaple. Co koupila, já po ní skočila. Jack Kerouac. Jasný, ne? Jeho On the Road. Naše doba a vlasy a hudba a vzpomínky a pitomá nostalgie... Maga od něj ještě nemám. Vlastně, mám v knihovně od Kerouaca jenom Na cestě. Teda měla jsem. Teď už tam je i Mag. 

Když jsem se do toho útlého nadělení pustila, po několika stránkách jsem zalistovala zpátky. Pro sichr. Jestli je to fakt Kerouac. Dílko mi připadalo ve srovnání s románem Na cestě slabý. Pořád jsem čekala, kdy začne nabírat grády. (Ve skutečnosti jsem chtěla být zase na cestě.) Nakonec mi naježená srst slehla a já se nechala i bez nátlaku umně vysoustruženou zápletkou, vcucnout do děje.

Celý příběh vypráví malý, usoplený, věčně hladový a věčně špinavý černošský kluk. Jeho jediným světem je polorozpadlý dům a jediným blízkým člověkem po smrti mámy a po úprku táty kdo ví kam, dědeček. Toho ale jednou odvezou do nemocnice a Mag musí k tetě. Tam dostává sakra sežrat, že je někdo navíc. Vysvobodí ho starší brácha Slim. Ten odveze Maga, který dosud neznal nic než pole v zastrčeným koutě Severní Karolíny, do New Yorku. Za novým životem a taky za svojí holkou Sheilou.

Mag si začne skládat svůj vlastní obraz o světě z jednotlivých pocitů a zážitků. Všechny jsou bezprostředně doříznutý až ke kosti. Smutný jako kaňka na pijáku, vášnivý jak hospodský turek, veselý jako zašitá ponožka. Přesně takový, jaký byl malý Mag, jaký byl celý jeho život a jaká byla nejspíš Amerika v padesátých letech minulého století. 

Dvě ukázky z knihy Mag.

Spadla jsem do toho až po obočí a nemohla se od Magovy cesty do Yorku a později do Kalifornie odtrhnout. Přinutilo mě to dokonce k sebemrskačskému přiznání, že se k lidem občas chovám jako špatně vycvičený pitbull. A taky k přesvědčení, že celej tenhle svět dokáže sakra skrblit se spravedlností.

No, přátelé moji, ač se úvodní kapitola nezdála a konec je trochu o tom, že dobíháte na záchod v poslední chvíli, končila jsem obstojně obrostlá husinou... 

Knihu vydalo nakladatelství Práce v roce 1984. Je ve formátu A5 a má 121 stran.


Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.