Jak na titulek? Zastříhej ušima

29.07.2018

Titulek může být ledovec na trase Titaniku i Mount Everest čnící v krajině. Může praštit čtenáře po frňáku tak, že bude ignorovat hlad i žízeň a hltat váš text jak Sahara kapky deště. Anebo to bude nuda, která strhne ke dnu nezájmu celý článek. (Rozuměj, nikdo si nepřečte ani tu skvělou úvodní větu, kterou jsi smolil dvě hodiny.)

Záleží na tom, o čem píšete. V případě prodejního článku musíte titulek dosolit klíčovými slovy. To je bez diskuse. Jinak je ale možné následující postup aplikovat i v marketingových textech.

K titulku můžete přistupovat s lehkostí tankové brigády, zapadlé někde v šumavských mokřinách, kde generálové oslavují, že přežili. Hlavní je ubrzdit v serpentýnách do klišé a v odbočkách k otřepanému standardu. Nepodrobujte se duševnímu cévkování jenom proto, abyste "byli ještě v normě". Naopak. Otevřete vrata pocitům i těm špatným vlastnostem, o kterých v životopisech zarytě mlčíte. Uvolněte se. (Bez ohledu na následky.)

Pamatujte si základní pravidlo: Titulek se nikdy nepíše jako první. Hezky si počká, až se vyplkáte, vyprázdníte své básnické střevo. Teprve, když text protáhnete korekturou a po několikáté si ho přečtete, nastane jeho chvíle.

Dejte si pauzu. Ale jen takovou, aby dojmy úplně nevyčpěly. Někde v zásuvce mezi třetím okem a kořenem nosu vyhrabejte první pocity. Tři, čtyři, pět... Pojmenujte je. Neděste se, když to bude mimo cibulák a zdánlivě o koze, přestože jste celou dobu psali o arabských plnokrevnících. Hoďte ta slova, která vás napadla, na papírky. Kombinujte je, měňte pořadí. Najděte k nim synonyma, když budou jalová a zvyšte kalibr, když budou měkká. Zkrátka si s nimi pohrajte. A v okamžiku, kdy budete mít titulek už, už na jazyku, přidejte pižmo hlavního tématu, ať se smysl neodvalí daleko od stromu.

Pro inspiraci vkládám myšlenkovou magistrálu, kterou jsem dospěla k titulku Zastříhej ušima. Dílko graficky rozpačité, leč obsahově vypovídající a vytvořené s důvěrou ve vaši technickou velkorysost. Tak ať se daří a z klávesnice kouří! 

Nejnovější články na mém blogu

 

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...