Jak napsat báseň

23.10.2018

Jestliže jste ještě nikdy nenapsali báseň, neznamená to, že byste žádnou napsat nedokázali.

(Houbeles převázaný mašlí.)

Jasně, že dokážete.

Co třeba takový řezník a poezie? Ztracený případ, řeknete. Ale i on má své slabé chvilky. A v těch se mu někde uvnitř urve kus citu, který kontaminuje mozek. Řezník pak místo krkovičky obdivuje tvary mraků na obloze nebo krásný zadek své zákaznice.

A hned je krůček k poezii.

Tahle infekce si nevybírá. Láska, radost, smutek... a už v tom jedete. Někdo se řítí středem, jiný to bere po vnějším okraji, ale vezou se všichni.

Otázkou je, jak tyhle situace ventilujete.

Můžete se vyřvat do mikrofonu, utlouct do bezvědomí klávesy klavíru, zmrzačit kámen do smyslného tvaru, potřísnit plátno nejenom barvami, nebo se ožrat jako prase...

Ale jestli máte chuť napsat báseň, směle do toho.

Allen Ginsberg

V první řadě ze sebe svlékněte všechny role, které hrajete a nehrňte se hned k počítači. Když si k němu dřepnete a budete čekat, odkud to na vás spadne, to dřív uhnijete.

Odnikud nic nepadá.

Když ucítíte, že jste dostatečně infikovaní (radostí, smutkem, láskou, rozchodem...), mluvte. Zapněte si diktafon a sypte to ze sebe. Myšlenku za myšlenkou, pocit za pocitem. Říkejte, co vás zrovna napadne. Nesnažte se o kudrlinky, nehlídejte trapné souvislosti nebo srozumitelnost. Mluvte. Dokud vám nedojde dech, a dokud máte co říct. A když budete křičet, tím líp.

(Předpokládám, že vám došlo, že u toho duševního striptýzu musíte být sami.)

Nepouštějte si to hned, ale až tak za několik hodin, nebo ještě lépe, druhý den. Hoďte to na papír. Upravte, nebo nechte tak. A pamatujte, že Ferlinghetti, Hrabě, Kainar, Ginsberg, Rimbaud a ostatní byli dokonalí, protože byli sví.

Takže, když vám to nebude připomínat ani jednoho z nich, ale bude to čpět na hony tím, co jste prožili, pak jste možná právě napsali skvělou báseň.