Jak napsat báseň

03.02.2021

Jestliže jste ještě nikdy nenapsali báseň, neznamená to, že byste žádnou napsat nedokázali.

(Houbeles převázaný mašlí.)

Jasně, že dokážete.

Co třeba takový řezník a poezie? Ztracený případ, řeknete. Ale i on má své slabé chvilky. A v těch se mu někde uvnitř urve kus citu, který kontaminuje mozek. Řezník pak místo krkovičky obdivuje tvary mraků na obloze nebo krásný zadek své zákaznice.

A hned je krůček k poezii.

Tahle infekce si nevybírá. Láska, radost, smutek... a už v tom jedete. Někdo se řítí středem, jiný to bere po vnějším okraji, ale vezou se všichni.

Otázkou je, jak podobné situace ventilujete.

Můžete se vyřvat do mikrofonu, utlouct  klávesy piana do bezvědomí, zmrzačit kámen smyslným tvarem, potřísnit plátno barvami, nebo se ožrat jako prase... :-)

A jestli máte chuť napsat báseň, směle do toho.

V první řadě ze sebe svlékněte všechny role, které žijete a nehrňte se hned k počítači. Když si k němu dřepnete a budete čekat, odkud na vás spadne múza, to dřív uhnijete.

Odnikud nic nepadá.

Když ucítíte, že jste dostatečně infikovaní (radostí, smutkem, láskou, rozchodem...), mluvte. Zapněte si diktafon a sypte to ze sebe. Myšlenku za myšlenkou, pocit za pocitem. Říkejte, co vás zrovna napadne. Nesnažte se o kudrlinky, nehlídejte souvislosti, logiku ani srozumitelnost. Mluvte. Dokud vám nedojde dech a dokud máte co říct. A když budete křičet, tím líp.

(Předpokládám, že vám došlo, že u toho duševního striptýzu musíte být sami.)

Nepouštějte si nahrávku hned, ale až tak za několik hodin, nebo ještě lépe, druhý den. Hoďte na papír nejdůležitější myšlenky. Upravte, nebo nechte tak. A hlavně pamatujte, že Ferlinghetti, Hrabě, Kainar, Ginsberg, Rimbaud a ostatní byli dokonalí, protože byli sví.

Takže, když vám to nebude připomínat ani jednoho z nich, ale bude to čpět na hony tím, co jste prožili, pak jste možná právě napsali skvělou báseň.

Nejnovější články na mém blogu...

 

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)