Krátery přede mnou, krátery za mnou

04.02.2019

K zbláznění miluju les. Zejména, když v něm nenarážím do lidí. Není to ani tak o potřebě samoty nebo nostalgie, ale potřebuju prostor. Hodně prostoru. A u nás v horách, mimo dosah lyžařských center a vyhlášených SKI areálů, mám ráj na zemi. Těžko se tu bude někdo motat po lesní pěšině, schované pod metrovou vrstvou sněhu. Leda tak nějaký Eskymák se sněžnicemi, který se vracel ze sobí zabíjačky a zabloudil.

Dnes jsem vytáhla běžky, Azinu a šla provětrat skryté i veřejně přístupné faldy. Po těle se mi rozlíval endorfin, pod krůpějemi potu tály hromady sněhu, valily se do údolí a já připomínala dávno vyhynulého tvora, s nepochopitelným, leč převelice šťastným výrazem v obličeji. Občas jsem vahou těla vyhloubila dvoumetrový kráter, když se mi čuba zamotala do lyží. Dostavily se i chvíle, kdy jsem si sáhla na dno. Nemohla vstát a přemýšlela, jaké to je uhynout nenamalovaná, s lyžemi na nohou a opuštěná uprostřed divočiny. (Čubina by určitě vzala roha a utekla na večeři).

Cestou zpátky jsem se vydala stejnou trasou, což nebyl dobrý nápad. Když jsem uviděla tu spoušť, kráter vedle kráteru, chytil mě záchvat smíchu. Nešlo to zastavit a z lesa se dobrou půl hodinu ozývaly děsivé zvuky. Pak mi naštěstí došel dech. Mírně modrající, s natrženými koutky a opilá zážitky jsem se vracela domů. 

Věřím, že v lese v tu samou dobu nikdo nebyl. Myslím, že by toho chudáka podívaná na mé lyžařské etudy připravila o rozum. A kdo ví. Možná i o pěkných pár let života.

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.