Rozloučení s Jaroslavem Kuberou

03.02.2020

Dlouholetý primátor Teplic, předseda Senátu ČR a výjimečný politik Jaroslav Kubera zemřel v pondělí 20. ledna 2020. Rozloučení se konalo v malém sále Krušnohorského divadla v Teplicích. Kromě tisícovek lidí se přijel s Jaroslavem Kuberou rozloučit i prezident republiky Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš.

V redakci jsme dlouholetému primátorovi Teplic říkávali Jaroušek.

Vzpomínám si na naše první setkání na teplické radnici někdy kolem roku 1995. "Kouříš?", vyštěkl na mě místo pozdravu. "Tak ty jsi ta Svobodová..." (Tehdy jsem byla.) Připálil mi a zazubil se. Měl připomínky k článku, který jsem tehdy napsala. Kouřili jsme, povídali si a probrali kvůli čemu jsem přišla. "Příště to nebudeme řešit po telefonu a rovnou se zastav. Dáme cigáro a třeba ode mě dostaneš i kafe."

Moc mě tím neobměkčil, přesto jsem k němu časem měla velký respekt a úctu. Působil totiž v té upocené politické džungli jako svěží závan vzduchu. (A to i přes mraky cigaret, co vykouřil.)

Poznala jsem stovky lokálních politiků. Včetně těch zemitějších z jihu Čech, kde jsem krátce působila. Se žádným ale nešlo hrát tak otevřenou hru, jako s Kuberou. Většina se děsila všeho, co by se mohlo v tisku objevit, co by se mohlo dostat ven z úřadu. ("Vy jste neřekla, že o tom napíšete..."). Pánové na radnicích na mě raději posílali hordy tiskových mluvčích, než aby se pochlapili, mluvili na rovinu a stáli si za svým názorem.

Jaroušek byl zkrátka nenapodobitelný originál. Svéráz, se kterým mi bylo pokaždé fajn, i když jsme si občas vjeli do vlasů. A s jistotou vím, že bude v té upocené politické džungli, kde tak nádherně vyčníval, citelně chybět. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.