Je místo...

Je místo...
... kterému dáme šanci nahradit domov našeho dětství. Ten, který jsme opustili z nutkavé potřeby rozpřáhnout křídla.
Začneme znovu zapouštět kořeny. Vsakovat se do krajiny. Přesvědčovat sami sebe, že je to navždycky.
Než se něco semele a my máme nutkavou potřebu rozpřáhnout křídla.
A vzlétnout.
Poprvý, podruhý, potřetí....
Nekonečný let s občasným mezipřistáním.
Když se unavíme.
Když potřebujeme chytit dech.
Když sami sobě začneme lhát, že ještě někdy zahnízdíme...