Jedno srpnové ráno...

21.08.2018

Byly prázdniny, středa 21. srpna 1968. Škola začínala za necelých čtrnáct dní a odpoledne jsme se s partou chystali na koupaliště Pudlák. Den se teprve probíral do svítání a kolem 4. hodiny mě probudil hrozný rachot.

Chvíli jsem ležela a poslouchala. Třeba se mi něco zdálo. Hluk ale sílil. Letadla. Strašně moc letadel. Vylezla jsem z postele a utíkala do kuchyně, kde se už svítilo. Naši seděli u rádia. Maminka měla opuchlé oči a celá se třásla. Táta nehnutě poslouchal. Klouby na ruce vystouplé, jak svíral pěst. Venku to hřmělo a dunělo. Do dvora z Lipovky někdo vyvěsil československou vlajku. Měla jsem pocit, že celý náš barák praskne. Válka, napadlo mě...

Táta ke mně přistrčil hrnek s čajem. 

"Tohle ráno si děvče dobře zapamatuj. Nikdy na něj nezapomeň. Dnes naši zemi obsadili okupanti..."