Jestli to vadí, smažu

29.11.2018

Všimli jste si, jak se z fráze: "Asi to sem nepatří, kdyby to vadilo, smažu," stalo dobře vypasené klišé komunikace na sociálních sítích?

Ve všech skupinách najdete mraky příspěvků, které začínají podobně. Většinou pak následuje nějaký informační exkrement. Natolik dojemný, že máte chuť vhodit do klobouku pár drobných, aby se na to autor příště raději vybodl a šel třeba na dvě točený. Prospěje tím obecnému blahu a nezatíží ovzduší, ani vaši nervovou soustavu.


Autory takových úvodů a hlubokých filozofických otázek, i když je to smutné, bývají především ženy.

Ty, které neumí rozhodovat samy za sebe. Nedokáží si koupit nic bez toho, aby jim to někdo schválil. Když se chystají k lékaři, strýco z daleké Moravy si vezme dovolenó, aby tu nánu k doktorovi dotáhl. Když se mají vdát, půjdou se desetkrát zeptat přátel, jestli dělají dobře a neměly by si přece jen vzít toho Františka z Horní Dolní. Na každou blbost chtějí potvrzení. Každé utření nosu potřebují schválit.
Aby si jich kurňa už někdo všiml. Aby lidi konečně pochopili, jak hrozně složitý a těžký to v životě maj´.

A právě od nich pak na fejsu čtete:

Jestli to sem nepatří, smažu, ale....
- Co mám uvařit k obědu?
- Nevíte, kdy budou Vánoce?
- Myslíte, že můžu mít v kuchyni červené záclony?
- Mám koupit raději umělý stromek?
- Bude se tenhle svetr manželovi líbit?
- Mám dát do koupelny šedé nebo žluté kachlíky?
- Co mám dát na zeď za tu sedačku?
- Mám si koupit sušičku prádla nebo ne?
- Myslíte, že se mi tohle povlečení hodí do ložnice?
- Můžu jít v tomhle na ples?
- Mám udělat k obědu husu nebo kachnu?
- Nevíte někdo, jak se jmenuju??????????
...............................................................

Amen.