Zapomenutá a znovu objevená výklenková kaple nedaleko Hrobu je mementem zvůle totalitní doby. Připomínkou zničených domovů, přervaných kořenů a prázdných míst na mapách. Stala se pomníkem obce, vymazané z povrchu země, aby se na jejím místě rozpřáhla těžba hnědého uhlí.

Kaple se tyčí osaměle uprostřed nekonečných luk, až z té opuštěnosti člověka zamrazí. Choulí se mezi několika stromy v místě, kde stávaly Staré Verneřice, o kterých najdeme první zmínku už z roku 1282. Bývala to vesnice s dlouhou historií a bydleli v ní lidé se svými tradicemi a hlubokými kořeny, kteří do ní vtiskávali stopy svých životů. Do doby, než osud obce přeťalo v 50.-60. letech minulého století nezvratné rozhodnutí o její likvidaci. 

Staré Verneřice (Wernsdorf) ležely cca 1,5 kilometru jihovýchodně od města Hrob, nedaleko současných Verneřic, na území o rozloze 2,61 km². Ještě v roce 1921 tady žilo 604 obyvatel ve 138 rodinách a 63 domech. Všechny stavby byly v zájmu těžby srovnané v 60. letech se zemí. Lidé byli donuceni odejít a najít si nové domovy. Stát zůstala jen kaple.

Vzpomínky, bezmoc a vztek semlel čas, který s jedinou připomínkou dávné existence obce - s výklenkovou kaplí, neměl velké slitování. Sakrální stavba chátrala, byla postupně obsypávaná kamením, které lidé sbírali z polí, až pod tou hromadou lhostejnosti zůstala uvězněná a zapomenutá na dlouhou řadu let.

Její nedávné nalezení se stalo mimořádným objevem. Přesto někteří lidé z Hrobu nemají o kapličce tušení ani dnes. Sakrální stavba, v níž jsou zbytky sochy, ze které zůstal jen sokl zapuštěný do podstavce, spadá pod Římskokatolickou farnost Jeníkov. Ta se připojila k úsilí několika nadšenců z Hrobu vrátit kapli zašlý půvab.

Náklady na renovaci stavby byly odhadnuté na zhruba 140 tisíc korun. Vzniklo konto, kam dobrovolníci přispívali svými finančními dary. Zapojili se lidé z okolí Verneřic, Hrobu, ale i z dalších měst republiky. Dosud se podařilo nashromáždit částku ve výši téměř 80 tisíc korun a práce na záchraně kapličky tak mohly v letošním roce konečně začít.

V zájmu sakrální stavby, která dalece přesahuje význam duchovní, věřím, že se věci pohnuly k lepšímu. A že kaple uprostřed rozlehlých luk, která tady zbyla jako jediná vzpomínka na Staré Verneřice, bude mít šanci ještě mnoho let splývat s krajinou pod Krušnými horami jako její krásný šperk.

P.S. Doporučuji si ke kapličce udělat pěší výlet. To prostředí vás ohromí a očistí. 

Výklenková kaple

Z drobných sakrálních staveb, jako kaple, boží muka nebo kříže, jsou kapličky vývojově nejmladší. Jejich výstavba se rozšířila zejména v 19. století a hrál při ní roli výběr místa a tvar stavby. Obvykle se kaple objevovaly na návsích, kde plnily roli modlitebního místa, což byl i případ staroverneřické kaple. Jindy byly stavěné na významných místech, jako například u pramene, studánky, ale také na kopcích nebo v zakončení křížových cest. Pro poutníky, kteří chodívali krajem, bývaly dobrým znamením, že se blíží lidská obydlí.

Někdy jsou výklenkové kaple považované za předěl mezi božími mukami a kaplí. Bývají označované jako poklony. Ty se stavěly na místech, ze kterých poutník mohl poprvé spatřit cíl své cesty. V tom místě poklekl a políbil zem... 

Zdroje:

Václav Adamec, Zaniklé obce a samoty, Monika Vokálová: Drobné sakrální památky, jejich obnova a funkce v současné české krajině, historické fotografie: stránka Zaniklé obce a samoty