Kaple jako memento totalitní zvůle

21.08.2020

Zapomenutá a znovu objevená výklenková kaple nedaleko Hrobu je mementem zvůle totalitní doby. Připomínkou zničených domovů, přervaných kořenů a prázdných míst na mapách. Stala se pomníkem obce, vymazané z povrchu země, aby se na jejím místě rozpřáhla těžba hnědého uhlí.

Kaple se tyčí osaměle uprostřed nekonečných luk, až z té opuštěnosti člověka zamrazí. Choulí se mezi několika stromy v místě, kde stávaly Staré Verneřice, o kterých najdeme první zmínku už z roku 1282. Bývala to vesnice s dlouhou historií a bydleli v ní lidé se svými tradicemi a hlubokými kořeny, kteří do ní vtiskávali stopy svých životů. Do doby, než osud obce přeťalo v 50.-60. letech minulého století nezvratné rozhodnutí o její likvidaci. 

Kaple ve starých Verneřicích
Kaple ve starých Verneřicích

Staré Verneřice (Wernsdorf) ležely cca 1,5 kilometru jihovýchodně od města Hrob, nedaleko současných Verneřic, na území o rozloze 2,61 km². Ještě v roce 1921 tady žilo 604 obyvatel ve 138 rodinách a 63 domech. Všechny stavby byly v zájmu těžby srovnané v 60. letech se zemí. Lidé byli donuceni odejít a najít si nové domovy. Stát zůstala jen kaple.

Vzpomínky, bezmoc a vztek semlel čas, který s jedinou připomínkou dávné existence obce - s výklenkovou kaplí, neměl velké slitování. Sakrální stavba chátrala, byla postupně obsypávaná kamením, které lidé sbírali z polí, až pod tou hromadou lhostejnosti zůstala uvězněná a zapomenutá na dlouhou řadu let.

Její nedávné nalezení se stalo mimořádným objevem. Přesto někteří lidé z Hrobu nemají o kapličce tušení ani dnes. Sakrální stavba, v níž jsou zbytky sochy, ze které zůstal jen sokl zapuštěný do podstavce, spadá pod Římskokatolickou farnost Jeníkov. Ta se připojila k úsilí několika nadšenců z Hrobu vrátit kapli zašlý půvab.

Náklady na renovaci stavby byly odhadnuté na zhruba 140 tisíc korun. Vzniklo konto, kam dobrovolníci přispívali svými finančními dary. Zapojili se lidé z okolí Verneřic, Hrobu, ale i z dalších měst republiky. Dosud se podařilo nashromáždit částku ve výši téměř 80 tisíc korun a práce na záchraně kapličky tak mohly v letošním roce konečně začít.

V zájmu sakrální stavby, která dalece přesahuje význam duchovní, věřím, že se věci pohnuly k lepšímu. A že kaple uprostřed rozlehlých luk, která tady zbyla jako jediná vzpomínka na Staré Verneřice, bude mít šanci ještě mnoho let splývat s krajinou pod Krušnými horami jako její krásný šperk.

P.S. Doporučuji si ke kapličce udělat pěší výlet. To prostředí vás ohromí a očistí. 

Výklenková kaple

Z drobných sakrálních staveb, jako kaple, boží muka nebo kříže, jsou kapličky vývojově nejmladší. Jejich výstavba se rozšířila zejména v 19. století a hrál při ní roli výběr místa a tvar stavby. Obvykle se kaple objevovaly na návsích, kde plnily roli modlitebního místa, což byl i případ staroverneřické kaple. Jindy byly stavěné na významných místech, jako například u pramene, studánky, ale také na kopcích nebo v zakončení křížových cest. Pro poutníky, kteří chodívali krajem, bývaly dobrým znamením, že se blíží lidská obydlí.

Někdy jsou výklenkové kaple považované za předěl mezi božími mukami a kaplí. Bývají označované jako poklony. Ty se stavěly na místech, ze kterých poutník mohl poprvé spatřit cíl své cesty. V tom místě poklekl a políbil zem... 

Zdroje:

Václav Adamec, Zaniklé obce a samoty, Monika Vokálová: Drobné sakrální památky, jejich obnova a funkce v současné české krajině, historické fotografie: stránka Zaniklé obce a samoty

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.