U kaple v Mirošovicích

22.08.2019

Až se budete toulat Hrobčickem, nezapomeňte navštívit Mirošovice. Ano, to je tam, kde se letos 10. srpna propadla část střechy zámečku, který stojí v dolní části návsi. Obec Hrobčice se snaží ve spolupráci s vlastníkem, spolkem Kampanila, sehnat potřebné dotace na opravy. Což ovšem vzhledem k rozsahu poškození objektu není jednoduché.

O zámečku to dnes ale nebude.

Pozvu vás o pár metrů dál, nad mirošovickou náves, kde se vypíná další zajímavá stavba. Jde o římskokatolickou hřbitovní Kapli svatého Vavřince, která stojí uprostřed areálu zrušeného hřbitova. V roce 1958 získala status kulturní památky České republiky.

A proč stojí za návštěvu?

1.) Protože je krásná.

2.) Tím, jak se dívá z výšky na náves, získala úžasný genius loci.

3.) Pobyt v její blízkosti dopřeje spoustu podnětů k přemýšlení.

4.) A pokud dokážete vnímat energii staveb, můžete zaznamenat rozostření pragmatického pohledu a zjistit, že pociťujete nevysvětlitelné vnitřní chvění.

Kaple svatého Vavřince

Ke kapli vede dost poničené kamenné schodiště. Pokud si nejste jistí schodištěm ani sami sebou, volte raději malý vchod shora v obvodové hřbitovní zdi.

Vítězstvím je, že přežila

Po válce byla mirošovická kaple jako řada jiných sakrálních staveb vydaná na pospas svému osudu. Počátkem 90. let minulého století zbyly už nad jejím stavem jen oči pro pláč. Na rozdíl od zmiňovaného zámečku měla ale štěstí a podařilo se jí včas opravit. Získala novou měděnou střechu, ze které byl odstraněný sanktusník, tedy malá věžička na hřebeni střechy. Opravená byla i obvodová zeď kolem původního hřbitova.

Na návsi pod kaplí najdete barokní sloup Nejsvětější Trojice, který pochází nejspíš z roku 1720. Kousek dál objevíte sochu svatého Antonína Paduánského, vytvořenou někdy do roku 1717.

Historie kaple

Barokní kapli svatého Vavřince nechala v roce 1708 postavit kněžna z Lobkovic, rozená hraběnka Poppelin von Lobkowitz, která byla dědičkou bílinského, libčeveského a mirošovického panství. (Nepíšu postavila, jako v jednom z materiálů, protože si neumím představit, jak kněžna bere do ruky cihlu a mrská na ní zednickou lžící maltu... 😊) Jak bývalo zvykem, kaple byla po dokončení vysvěcená.

Řada zajímavých prvků

Jedná se o jednolodní stavbu, s odsazeným presbytářem (kněžištěm). Loď je na obou stranách rozšířena segmentovými rizality (to jsou ty oblé strany, výstupky). Po stranách presbytáře jsou přízemní přístavky, které patrně sloužily jako sakristie. Vnější masivní římsa vyznačuje na kapli dvě patra. Průčelí nade dveřmi vrcholí barokním tympanonem (plocha zdobeného štítu nahoře pod střechou). Po obou stranách portálu a okna jsou dvě niky (výklenky), neosazené plastikami. Uvnitř elipsovité lodi jsou čtyři výklenky se sochami čtyř církevních Otců a podklenutá i zaklenutá kruchta.

Hlavní sloupový oltář se sochami svatého Petra, Pavla a plastikou Nejsvětější Trojice v nástavci je barokní. Oltářní obraz svatého Vavřince namaloval v roce 1710 na objednávku Eleonory z Lobkovic Petr Brandl. Dva rámové oltáře jsou zasvěcené Panně Marii a svaté rodině. V presbytáři stály sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Jana Nepomuckého. V současnosti je veškeré vybavení z důvodu špatného technického stavu interiéru odvezeno. Například zmiňovaný Brandlův obraz si můžete prohlédnout v bílinském kostele. 

Mohlo by vás zajímat...

 

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.