Kaplička v Dolánkách 

29.06.2019

Vztah lidí k obci, městu, kde žijí, poznáte mimo jiné i podle toho, jak se starají o historické objekty, které dotváří genius loci místa. Vedení obce Ohníč se v zájmu zachování jedné z místních památek rozhodlo požádat o státní dotaci a s její pomocí vzkřísit kapli Panny Marie v Dolánkách u bývalého mlýna. Vpravdě, jednalo se o poměrně husarský kousek. Když se totiž podíváte na černobílý snímek z roku 1963, technický stav kapličky byl více než žalostný. Od data pořízení fotografie se nijak výrazně nezměnil, což dokládá i letáček obce se snímky původního a současného stavu. Kvůli ignoraci předrevoluční garnitury se stala z kapličky ruina, hromada cihel.

Současné vedení obce, v čele se starostkou Lenkou Brandtnerovou, se proto rozhodlo objektu, zapsanému na seznamu kulturních památek, vrátit jeho původní podobu. Dotační anabáze, i přes určitá úskalí, skončila úspěšně a kapličku se podařilo v roce 2018 opravit. Velkou zásluhu na jejím novém vzhledu má i umělecký štukatér Karel Kaliba. Kaplička se dočkala svého vstání z popela a 3. srpna 2018 byla místním farářem znovu vysvěcená.

Z historie

Kapličku nechal vybudovat mlynářský mistr Josef Lachner (1761-1824), kterému patřil mlýn v Dolánkách. Byla postavená kousek od domu, na památku tragického úmrtí dítěte. Objekt navrhl neznámý architekt v klasicistním stylu. Podle evidenčního listu kulturní památky ústeckého NPÚ je vznik kaple datovaný k roku 1826. Péče o kapličku v běhu událostí a let slábla. Po 2. světové válce skončila docela. Kaplička začala chátrat souběžně s tím, jak odtud lidé odcházeli a mlýn postupně osiřel.

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.