Hrabe mně, hrabe tobě, hrabe nám...

07.04.2020

Dnešek je zatím nabitý pozitivně. Bez problémů jsem vyměnila v Kauflandu poklici na pánev. Včera jsem kvůli nedostatečnému okysličení mozku (nošením té zkur...né roušky) koupila moc velkou. Příjemná slečna mi vrátila peníze a já místo dvaatřicítky vzala osmadvacítku.

Sehnala jsem - a teď se držte, droždí!!!! Radostí jsem si div neroztrhla hubu kolem celé hlavy. Budou moravský buchty, pro Méďu. (To jsou ty plněné tvarohem, navrchu s povidly a drobenkou.)

Pestré úterní odpoledne završila procházka kolem Proboštovského rybníka. Nikdo nikde. Jen pár lidiček v předepsaných rozestupech, modrajících pod rouškami. Jo a ještě dvacetičlenná rodina potřebných před sociálními bytovkami, která zabíjela čas na sluníčku. Povětšinou bez roušek.

Hrabe mi?

Samozřejmě, že mi hrabe!
A s posledními zbytky zdravého rozumu doufám, že se ta omezení, která nám teď tak zpestřují naše dny, nepřetaví nenápadně ve standard, na který si všichni pomalu ale jistě zvykáme.

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.