Včera jsem dočetla... A dám si pár dní pauzu...
John Katzenbach: PSYCHOANALYTIK
Jedna z knih, od které se odlepujete s obtížemi a pouze v životně vyhrocených situacích. Třeba když nutkavá potřeba vstát a odejít na záchod konečně zvítězí nad neustálým: ještě jednu kapitolu. Když zjistíte, že potřetí čtete stejný odstavec, protože jste právě několik vteřin upadli do hlubokého spánku. Když vás rodina přinutí, abyste něco málo snědli a vypili, zkrátka, když rozum začne vítězit nad šílenstvím.
▪️▪️▪️
Zdařilý překlad, dokonalá autorova ekvilibristika popisu postav a prostředí, zúženého na podstatná fakta. Tak, aby přílišná popisnost nebrzdila spád děje. Skvěle zvolený rytmus a vyjadřovací nástroje i slovník vypravěče. Vše dotažené k magii, která namíchá utrejch, co vám nedovolí se od příběhu odtrhnout, natož ho sledovat někde z bezpečné vzdálenosti.
▪️▪️▪️
Ricky Starks je psychoanalytik s vlastní praxí, s velmi dobrým příjmem, s celkem nezajímavým životem až na mezeru po manželce, která zemřela na rakovinu. Běžné, každodenní rituály, všudypřítomná všednost a jednou za rok v srpnu dovolená na letním sídle. Pacienti z vyšších vrstev k němu přicházejí s bordelem, který si v hlavě neumí sami srovnat. A Ricky věří, že v tomhle nijak obtížném rytmu už to nějak doklepe.
▪️▪️▪️
Jenomže v čekárně ordinace v den svých narozenin objeví blahopřání: "Všechno nejlepší k narozeninám, pane doktore. Zničil jste mi život. A já jsem teď pevně odhodlán zničit ten váš. Podepsán Dupynožka."
▪️▪️▪️
Ricky, do té doby kolíbaný bezpečnou každodenností, se najednou ocitá ve hře - jak sled rychlých událostí označuje Dupynožka. Na horské dráze situací, které na sebe navazují, rozlézají se do všech stran jeho života a zasahují všechno kolem jako infekce. Do 15 dnů má zjistit, kdo Dupynožka je a komu údajně ublížil. V opačném případě musí spáchat sebevraždu, nebo Dupynožka zabije některého z jeho příbuzných.
▪️▪️▪️
Ricky Starks přijde postupně o dům, někdo mu vysaje všechny účty, je na něj podaná žaloba pro znásilnění pacientky, klienti mizí, jeho život se řítí ke hraně strže a Ricky není schopen rozluštit, kdo Dupynožka je. S posledními zbytky rozumu naplánuje svoji sebevraždu. Sám v sobě pohřbí Rickyho Starkse, aby se na scéně objevil s novou identitou, novou minulostí a životem. Vytvoří člověka, zbaveného zranitelnosti, soustředěného na jednu jedinou věc: Na dokonalou pomstu.
▪️▪️▪️
Kniha vyšla v roce 2002 v edici Nejlepší světové čtení, vydal The Reader´s Digest Asociation v překladu Pavla Medka.
.png)
Psaní blogu může být skvělý přivýdělek i podnikání na plný plyn, pokud vás baví psát. Blogování si ale nepleťte s ventilováním svých pocitů, které ze sebe potřebujete setřást. Skuteční blogeři jsou profíci, co perfektně rozumí některému z oborů a mohou prostřednictvím blogu poskytovat hodnotné rady a informace. Například o vaření, o životosprávě, o...
Včera jsem se protáhla kolem Perly v Řetenicích. Nostalgie na krovkách, rozstřílená na cimpr campr. Na druhou i na tu první.
Kdybyste nevěděli, jak má vypadat dobrý copy text na sociálních sítích, pak nějak jako ten text dole. (Na chyby nekoukejte, ani nebrblejte, že to je zbytečně ukecaný.) Jde nejspíš o spontánní akci po krátkém protření víček. Podstatný je ten nápad. A ten je boží!
Chcete mě zabít???!!! Tohle na mě vyskočilo na Facebooku hned po ránu a je to teda silný kafe. Kdybych neměla nehty ohryzaný hrůzou, nejspíš bych je do něčeho nebo někoho zaťala. Vždyť to bolí už na první pohled...
Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou, která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký olej hlubokého významu.
Některé sochy mě děsí. Jejich odraz zůstává viset někde na sítnici a v noci vystupují ze tmy. Když je člověk nejvíc zranitelný. Připomínají temné pohádky bez šťastných konců, které probouzely děti do tichých výkřiků a mámy pořezaly slzami.