Na kávu jedině k dědouškovi

20.07.2020

KÁVA U DĚDOUŠKA

V Lipové ulici si pokaždé vybavím sbírku Konstantina Biebla: S lodí jež dováží čaj a kávu.
Takové jemně přifouknuté dejavu povinné četby.
Káva u dědouška.
Krámek jako dlaň.
Jen strčíte nos dovnitř, celé vás obejme vůně nostalgie a dálek.
A hned tak nepustí.
Jedno z míst, kde inhalujete atmosféru Teplic v syrové podobě.
Můžete posedět.
Protože se vám stejně nebude chtít hned pryč.
Poprosíte dědouška o některou z vynikajících káv.
Třeba z Guatemaly nebo Mexica.
A o jednu teplickou lázeňskou oplatku.
Budete nasávat vůni, chutě, dívat se na protější Lipák a pozorovat, jak tepe jedna z nejhezčích teplických ulic.
A nejspíš budete mlčet, protože dědoušek toho moc nenamluví.
Možná vás taky jako mě přepadne pocit, že jste si odtud kdysi před lety jen na chvíli odskočili.
A vlastně nikdy docela neodešli.
Když dopijete kávu, vezmete si jeden balíček s sebou domů.
(Je fakt výborná.)
A přibalíte i některý z čajů, když už jste tady.
Kdybyste se k dědouškovi pár dnů nedostali.
Protože vám bude jasný, že si jen na chvíli odskočíte a brzy se zase vrátíte.

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.