Každý má ochranku. Jak silná je ta vaše?

30.01.2019

Unesete toho víc, než si dokážete představit. Když přijde situace, o které si myslíte, že je to vaše konečná a nic horšího vás potkat nemůže, většinou potká.

Není to o tom, že by vám osud strouhal mrkvičku. Ani nejste vyvolenou obětí nějakého bestiálního mága, který by manipuloval s vaším životem. U smůly, když bychom chtěli nějak nazvat tenhle bungee jumping ke dnu, je to jako se vším. Někomu téměř nic, jinému celé nákladní vlaky.

Čím rychleji spěje společnost k určitému zenitu vývoje, tím hlouběji se ve vás mohou zařezávat výčitky. Sledujete, jak se kolem geometrickou řadou množí úspěšní a velmi bohatí lidé, jak přibývají šťastné rodiny, milující se páry a připadáte si jako poslední šutr v hromadě. Do toho přijede pravidelný nákladní vlak smůly, abyste nevyšli ze cviku, a totálně vás uvnitř zmasakruje.

Přesvědčovat někoho o tom, že to bude zase dobrý, když si apokalypsami prochází pravidelně, je těžký. Přesto je nutné uvědomit si důležitou věc. A sice, že na těch nástupištích, kolem kterých sviští nákladní vlaky plné smůly, nestojíte sami. Že se všechny hnusy světa nespikly jen proti vám. Že je kolem spousta lidí, které ten černý parchant drží u dna tak, že už se, na rozdíl od vás, nedokáží ani nadechnout.

Proti vnitřním masakrům máte osvědčené zbraně. Tou nejsilnější je vaše vědomí, vy sami. Dokonce obvykle platí přímá úměra, že čím víc neštěstí a smůly vás potká, tím silnější kalibr na svou obranu do života získáváte. Posilují vás zkušenosti, které jste na svých cestách ke dnu posbírali. Opatrnost, kterou jste postavili k vlastním dveřím a absence naivity, které jste dali padáka. Ochrany vaší duše se ujala Tvrdost.

A teď si představte někoho z té smečky převelice šťastných lidí. Někoho, kdo se v životě setkal se žádným větším problémem. Maximálně s tím, že se mu zpozdil let na Bali. Upřímně, dokážete si tyhle duše, nekryté, naivní, nepřipravené a nevycvičené představit, jak se z ničeho nic ocitnou na vašem nástupišti? 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.