I filmy mají svá klišé

12.12.2020

Většina amerických filmů je jak přes kopírák. Emoce znásilněné scénáristickým klišé startují zhusta nekonečnou předkrmovou sekvencí. Sexy tvrďák šmirgluje ostrým pohledem krajinu a drží volant bouráku, co tou krajinou stříhá dvěstěpadesátkou. Po napínavých deseti minutách, kdy nedojde k výraznější změně ve vývoji děje, sklouznou jeho oči nad palubní desku. Tam zabrzdí o snímek rozesmáté ženy s dětmi. Hodně krásné, hodně rozesmáté ženy. S dětmi k zulíbání...

To jen aby bylo dopředu jasný, že jste to posrali, pokud na tenhle film koukáte bez štangle papírových kapesníků. 

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.