I filmy mají svá klišé

12.12.2020

Většina amerických filmů je jak přes kopírák. Emoce znásilněné scénáristickým klišé startují zhusta nekonečnou předkrmovou sekvencí. Sexy tvrďák šmirgluje ostrým pohledem krajinu a drží volant bouráku, co tou krajinou stříhá dvěstěpadesátkou. Po napínavých deseti minutách, kdy nedojde k výraznější změně ve vývoji děje, sklouznou jeho oči nad palubní desku. Tam zabrzdí o snímek rozesmáté ženy s dětmi. Hodně krásné, hodně rozesmáté ženy. S dětmi k zulíbání...

To jen aby bylo dopředu jasný, že jste to posrali, pokud na tenhle film koukáte bez štangle papírových kapesníků. 

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.