Bývalý kojenecký ústav ve Vrchlického ulici nabídne kraj v dobrovolné dražbě. Příští měsíc. Konkrétně jeho polovinu. Tu druhou vlastní izraelský státní příslušník a nejspíš ji jen tak lacino nepustí. Jestli vůbec.
zhledem k uvedenému vlastnictví nemovitosti i k jejímu špatnému technickému stavu, nedávám avizovanému pábítku o lukrativní lokalitě moc šancí na úspěch. Lidé jsou ale různé, říkával s oblibou pan Werich. Nechme se tedy překvapit, co se odtud bude ozývat místo dětského pláče. Jen doufám, že to jednou nebudou těžké stavební stroje, které historickou vilu srovnají se zemí.
Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.
Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)
Abychom metodu Bullet Journal správně pochopili, musíme pochopit význam a účel jednotlivých odrážek. Jedině tak s nimi budeme pracovat efektivně.
Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.
Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.
Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.