Kolem plotů

KOLEM PLOTŮ
Vzdouvám se v krajině
pod dohledem maršála,
který má patent na světlo
a nejspíš jednou vyhlásí
dvacátou světovou.
Pole až pod kůží a trávu vyvěšenou
v kruzích pod očima.
Hádám z křivek zmije na zádech
jakou máš šanci,
když kousnu hlouběji.
Slova se táhnou jak hlen za slimákem
a Vincentovy slunečnice
sotva udrží balanc.
Za všechno může červen
a den, kdy ses narodil.
Vytesaná do chtíče,
nadržená vlastním dechem
čekám,
až se rozhoupeš
a slavnostně mě odhalíš.