FOTOREPORT: Otevření komunitního centra v Kostomlatech

22.09.2019

V sobotu otevřeli v Kostomlatech pod Milešovkou Komunitní centrum. Podařilo se díky vedení obce a dotaci, na které má podle starostky Evy Krejskové největší zásluhu místostarosta Petr Martínek. 

Velkou část novotou vonících prostor centra zabírá knihovna.
Slyšeli jste ten kámen?
Ten se odvalil z beder knihovníků, manželů Hany a Miroslava Bláhových, kteří do té doby spravovali knihovnu ve svém domě!!! A upřímně, už se tam pomalu nevešli oni, ani ty knihy.
Když se Komunitní centrum otevřelo, musela být Hana Bláhová jednou z nejšťastnějších žen pod sluncem. Přestože byla v sobotu po stěhování hodně unavená. (Na snímku je se svojí vnučkou Barborou, která jí při slavnostním otevření centra pomáhala.)

Nové Komunitní centrum se stalo dalším dokončeným projektem celkové revitalizace náměstí, která začíná nabírat na obrátkách. Pokud jste v Kostomlatech dlouho nebyli a pojedete někdy okolo, mrkněte. Myslím, že tohle náměstí, až se dokončí, budeme Kostomlatským hodně závidět. 

Mohlo by vás zajímat... 

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.