Budoucím operním hvězdám aplaudovalo publikum vstoje

07.11.2019

Ve středu večer se mi nechtělo z domu vycházet. Po 17. hodině se už stmívá, vlhko zalézá pod kabát, cestu autobusem taky nemusím... Když jsem se ale po hodině strávené v teplické knihovně potom vracela tmou a lezavým vlhkem domů, opakovala jsem si pořád dokola: Bože, to byla nádhera. Myslím, že jsem to prohlásila ve vylidněné ulici párkrát i nahlas. Celá rozzářená v té podzimní mlze a prohřátá neskutečným zážitkem. Byl to úžasný večer.

Ve středu 6. listopadu pořádala regionální knihovna koncert studentů pěveckého oddělení teplické konzervatoře s názvem Teplické bel canto. (Bel canto = druh pěvecké techniky.) Zahájila tak sérii koncertů v rámci oslav 60 let od založení svého hudebního oddělení. Další akcí bude například Klavírní recitál Aleny Koudelkové v úterý 19. listopadu.

Rovenská, Kerdová, Polívka a Kotrba

V úvodu programu informoval návštěvníky pracovník knihovny Pavel Kratochvíl o tom, že tradice pořádání hudebních večerů začala už v 50. letech 20. století. V 80. letech spolupracovala knihovna se Severočeskou filharmonií a později právě s teplickou konzervatoří. Pro čtyřlístek studentů pěveckého oddělení - Julii Rovenskou, Petru Kerdovou, Dominika Polívku a Matěje Kotrbu byl středeční večer také generálkou před jejich účastí na velké soutěži konzervatoristů v Pardubicích.

Julie Rovenská
Julie Rovenská

Miluju operu. Třebaže se teď všichni mí známí rockeři a punkeři nejspíš chytí za hlavu. Ale já ji skutečně velmi ráda poslouchám. A tak jsem do knihovny mířila s velkou zvědavostí, ale i s určitou nedůvěrou. Studenti a opera...? No, uvidíme.

A viděla jsem, poslouchala, ani nedutala a z výkonu studentů byla nakonec ohromená, stejně jako ostatní posluchači v sále. Je až neskutečné, jaký hlasový potenciál se v mladých lidech někdy skrývá. S jakou invencí, zaujetím a láskou dokážou v tak obtížném oboru, jakým operní zpěv je, nalézat cestu k sebevyjádření, k přenosu impozantních melodií klasiků, k uchopení způsobu transformace jejich nálad, emocí a příběhů.

Petra Kerdová
Petra Kerdová

V průběhu koncertu zazněly zhudebněné lidové texty skladatele Emila Hradeckého, jako například Koníčky na ouhoře, Slunéčko zachodí nebo Měl jsem já panenku. A samozřejmě také skladby ze známých oper. Některé přednesli studenti v německém jazyce. Třeba Schubertovy Lachen und weinen a Winterreise - Der Wegweiser. Zazněly árie Ronildy z Händelovy opery Xerxes, Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, Figara z Mozartovy Figarovy svatby a jiné.

Dominik Polívka
Dominik Polívka

Chybičky, které se tu a tam objevily, protože chybovat je lidské, posluchači pod palbou emocí neslyšeli nebo jednoduše odpouštěli. Úžasné výkony sopranistek Julie Rovenské, Petry Kerdové, tenoristy Dominika Polívky a barytonisty Matěje Kotrby, stejně jako jejich klavírního doprovodu v podání Iriny Lorenc a Jana Valty, odměnilo publikum v závěru koncertu dlouhým potleskem vstoje. K velkému překvapení samotných účinkujících. Ale komu čest, tomu čest. A za ten skvostný zážitek a obohacení jednoho z podzimních večerů patří konzervatoristům určitě velké poděkování.   

Matěj Kotrba
Matěj Kotrba

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.