Budoucím operním hvězdám aplaudovalo publikum vstoje

07.11.2019

Ve středu večer se mi nechtělo z domu vycházet. Po 17. hodině se už stmívá, vlhko zalézá pod kabát, cestu autobusem taky nemusím... Když jsem se ale po hodině strávené v teplické knihovně potom vracela tmou a lezavým vlhkem domů, opakovala jsem si pořád dokola: Bože, to byla nádhera. Myslím, že jsem to prohlásila ve vylidněné ulici párkrát i nahlas. Celá rozzářená v té podzimní mlze a prohřátá neskutečným zážitkem. Byl to úžasný večer.

Ve středu 6. listopadu pořádala regionální knihovna koncert studentů pěveckého oddělení teplické konzervatoře s názvem Teplické bel canto. (Bel canto = druh pěvecké techniky.) Zahájila tak sérii koncertů v rámci oslav 60 let od založení svého hudebního oddělení. Další akcí bude například Klavírní recitál Aleny Koudelkové v úterý 19. listopadu.

Rovenská, Kerdová, Polívka a Kotrba

V úvodu programu informoval návštěvníky pracovník knihovny Pavel Kratochvíl o tom, že tradice pořádání hudebních večerů začala už v 50. letech 20. století. V 80. letech spolupracovala knihovna se Severočeskou filharmonií a později právě s teplickou konzervatoří. Pro čtyřlístek studentů pěveckého oddělení - Julii Rovenskou, Petru Kerdovou, Dominika Polívku a Matěje Kotrbu byl středeční večer také generálkou před jejich účastí na velké soutěži konzervatoristů v Pardubicích.

Julie Rovenská
Julie Rovenská

Miluju operu. Třebaže se teď všichni mí známí rockeři a punkeři nejspíš chytí za hlavu. Ale já ji skutečně velmi ráda poslouchám. A tak jsem do knihovny mířila s velkou zvědavostí, ale i s určitou nedůvěrou. Studenti a opera...? No, uvidíme.

A viděla jsem, poslouchala, ani nedutala a z výkonu studentů byla nakonec ohromená, stejně jako ostatní posluchači v sále. Je až neskutečné, jaký hlasový potenciál se v mladých lidech někdy skrývá. S jakou invencí, zaujetím a láskou dokážou v tak obtížném oboru, jakým operní zpěv je, nalézat cestu k sebevyjádření, k přenosu impozantních melodií klasiků, k uchopení způsobu transformace jejich nálad, emocí a příběhů.

Petra Kerdová
Petra Kerdová

V průběhu koncertu zazněly zhudebněné lidové texty skladatele Emila Hradeckého, jako například Koníčky na ouhoře, Slunéčko zachodí nebo Měl jsem já panenku. A samozřejmě také skladby ze známých oper. Některé přednesli studenti v německém jazyce. Třeba Schubertovy Lachen und weinen a Winterreise - Der Wegweiser. Zazněly árie Ronildy z Händelovy opery Xerxes, Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, Figara z Mozartovy Figarovy svatby a jiné.

Dominik Polívka
Dominik Polívka

Chybičky, které se tu a tam objevily, protože chybovat je lidské, posluchači pod palbou emocí neslyšeli nebo jednoduše odpouštěli. Úžasné výkony sopranistek Julie Rovenské, Petry Kerdové, tenoristy Dominika Polívky a barytonisty Matěje Kotrby, stejně jako jejich klavírního doprovodu v podání Iriny Lorenc a Jana Valty, odměnilo publikum v závěru koncertu dlouhým potleskem vstoje. K velkému překvapení samotných účinkujících. Ale komu čest, tomu čest. A za ten skvostný zážitek a obohacení jednoho z podzimních večerů patří konzervatoristům určitě velké poděkování.   

Matěj Kotrba
Matěj Kotrba

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.