Budoucím operním hvězdám aplaudovalo publikum vstoje

07.11.2019

Ve středu večer se mi nechtělo z domu vycházet. Po 17. hodině se už stmívá, vlhko zalézá pod kabát, cestu autobusem taky nemusím... Když jsem se ale po hodině strávené v teplické knihovně potom vracela tmou a lezavým vlhkem domů, opakovala jsem si pořád dokola: Bože, to byla nádhera. Myslím, že jsem to prohlásila ve vylidněné ulici párkrát i nahlas. Celá rozzářená v té podzimní mlze a prohřátá neskutečným zážitkem. Byl to úžasný večer.

Ve středu 6. listopadu pořádala regionální knihovna koncert studentů pěveckého oddělení teplické konzervatoře s názvem Teplické bel canto. (Bel canto = druh pěvecké techniky.) Zahájila tak sérii koncertů v rámci oslav 60 let od založení svého hudebního oddělení. Další akcí bude například Klavírní recitál Aleny Koudelkové v úterý 19. listopadu.

Rovenská, Kerdová, Polívka a Kotrba

V úvodu programu informoval návštěvníky pracovník knihovny Pavel Kratochvíl o tom, že tradice pořádání hudebních večerů začala už v 50. letech 20. století. V 80. letech spolupracovala knihovna se Severočeskou filharmonií a později právě s teplickou konzervatoří. Pro čtyřlístek studentů pěveckého oddělení - Julii Rovenskou, Petru Kerdovou, Dominika Polívku a Matěje Kotrbu byl středeční večer také generálkou před jejich účastí na velké soutěži konzervatoristů v Pardubicích.

Julie Rovenská
Julie Rovenská

Miluju operu. Třebaže se teď všichni mí známí rockeři a punkeři nejspíš chytí za hlavu. Ale já ji skutečně velmi ráda poslouchám. A tak jsem do knihovny mířila s velkou zvědavostí, ale i určitou nedůvěrou. Studenti a opera...? No, uvidíme.

A viděla jsem, poslouchala, ani nedutala a z výkonu studentů byla nakonec ohromená, stejně jako ostatní posluchači v sále. Je až neskutečné, jaký hlasový potenciál se v mladých lidech dokáže skrývat. S jakou invencí, zaujetím a láskou nalézají v tak obtížném oboru, jakým operní zpěv je, cestu k sebevyjádření, k přenosu impozantních melodií klasiků, k uchopení způsobu transformace jejich nálad, emocí a příběhů.

Petra Kerdová
Petra Kerdová

V průběhu koncertu zazněly zhudebněné lidové texty skladatele Emila Hradeckého, jako například Koníčky na ouhoře, Slunéčko zachodí nebo Měl jsem já panenku. A samozřejmě také skladby ze známých oper. Některé přednesli studenti v německém jazyce. Třeba Schubertovy Lachen und weinen a Winterreise - Der Wegweiser. Zazněly árie Ronildy z Händelovy opery Xerxes, Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, Figara z Mozartovy Figarovy svatby a jiné.

Dominik Polívka
Dominik Polívka

Chybičky, které se tu a tam objevily, protože chybovat je lidské, posluchači pod palbou emocí neslyšeli nebo jednoduše odpouštěli. Úžasné výkony sopranistek Julie Rovenské, Petry Kerdové, tenoristy Dominika Polívky a barytonisty Matěje Kotrby, stejně jako jejich klavírního doprovodu v podání Iriny Lorenc a Jana Valty, odměnilo publikum v závěru koncertu dlouhým potleskem vstoje. K velkému překvapení samotných účinkujících. Ale komu čest, tomu čest. A za ten skvostný zážitek a obohacení jednoho z podzimních večerů patří konzervatoristům velké poděkování.   

Matěj Kotrba
Matěj Kotrba

Mohlo by vás zajímat...

Jsem nejkrásnější bačkora na celým široširým světě! Jsem nejpohodlnější ze všech! Jsem nejbarevnější, nejlépe ušitá, jsem nej, nej, nej, nej! "Ehm, a co já?", povídá ta druhá do páru. "Vždyť jsem stejná, jako ty. Stejně krásná, pohodlná, barevná i stejně ušitá..." "Ne, nejsi a nebudeš! Protože jsi levá!" A bylo vymalováno, milé děti. To je asi tak...

Když nejdu na výšlap sama, jsem na tom podobně jako s tancem. Jaký můžete mít zážitek, když vás někdo vláčí parketem a je totálně mimo rytmus? To na úvod. Jinak, na můj nos, jsme si nedělní čističku s Méďou užili. Alespoň já tedy určitě. Dostala jsem ze sebe kila marastu a roztáhla hubu do U. Druhý den po sobě Mikulov. Asi na něm něco bude......

Ticho ještě nemusí znamenat příchod bouře. Zachytit radost bývá někdy těžší, než nasekat fůru dřeva na zimu. Ostatní v článku, který najdete TADY.

Když chcete psát knihu, nestačí si jednoduše vyhrnout rukávy a pustit se do díla. Skvělý obsah a styl vám nezajistí ani nejdražší pero, blok v pravé kůži nebo notebook s ohryzaným jablkem.

Ženských, které to umí s motorovou pilou, moc není. Chápete... Pila řve jak poraněný pavián. Žádný extra design. Na selfíčko taky nic moc. Malý výběr tvarů, barev, o melodiích nemluvě.