KOMENTÁŘ: Doba je,  jaká je

22.04.2020

Doba je, jaká je. Momentálně nic moc, a ještě nám to nic média denně dávkují. Nesmlouvavě a s urputnou vytrvalostí. Co se do nás vejde. Co uneseme.

Strach jako antibiotika.

Občas někdo vykřikne, že vydržíme, že to dáme.

Jasně.

Semknutí do oslabeného, ovladatelného stáda přijímáme všechna opatření, nařízení, zákazy a doporučení. Přestože některá z nich postrádají smysl. Přestože z některých máme divný pocit. Jako by tu už podobný scénář někdy byl. V jiné podobě, ale byl.

Posloucháme a vláčníme. Až dojdeme k hranici, kdy naše soudnost nezdravě zhubne a z morálky zbude jen kost a kůže. Až bude na denním pořádku, že děti udávají rodiče a každý se snaží urvat z té mršiny co nejvíc pro sebe. Pak se objeví spasitel. Ten, který využije okoralou náladu v dimenzi šílenství, síly na pokraji sebedestrukce a zalije nás životadárnými sliby.

Nastolí éru, která bude na hony zapáchat diktaturou a totalitními manýry. Bude mu jasné, že reptat nebudeme, protože jsme v tsunami vládních opatření už dávno zkrotli a přivykli. Bude si jistý, že už nikoho po takové době nebude zajímat, kdo k té neuvěřitelné fantasmagorii napsal scénář a kdo ji celou dobu režíroval...

Tohle nemusí být nutně obraz cesty, po které jdeme.
Ale mohl by být.
Když necháme strach vsáknout příliš hluboko.
Když nebudeme používat zdravý rozum.
Když se přestaneme chovat jako lidé.
Když se z nás stanou špatní herci v komedii pro jediného diváka.

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.