Kostel sv. Jakuba v Mrzlicích neminete

20.02.2020

Navštívit Mrzlice jako jediný cíl celodenního výletu, by vám svaly ani zážitkový potenciál moc neposílilo. Jedná se o malou vesničku, která je součástí Hrobčic a projdete jí za pár minut. Sice má, co nabídnout, ale hodí se spíš jako jedna ze zastávek v rámci naplánované delší túry.

Pokud tedy budete Mrzlicemi špacírovat, nezapomeňte se zastavit u kostela sv. Jakuba. Je to zásadní a velmi zvláštní dominanta lokality. Vyčnívá poměrně vysoko nad krajinou, a když jste přímo u kostela, máte z pohledu na jeho věž i trochu závrať.

Syrovost sakrální stavby, která je bez omítky, podporuje úžasnou atmosféru navazujícího okolí. Ta, s přihmouřením oka a slunečními paprsky dopadajícími pod správným úhlem, evokuje romantiku skotského venkova. Pokud budete mít štěstí a počasí vám bude přát, překvapí vás zajímavé výhledy. Můžete odtud vidět třeba Bořeň. A úžasné vyhlídky se návštěvníci teprve dočkají, jestli se podaří vybudování rozhledny ve věži kostela, kterou má v plánu vedení Hrobčic.

Inspirativní atmosféru místa umocňuje i přiléhlý hřbitůvek, kde se nacházejí náhrobky převážně ze 16. století. A protože byl kostel v den mé návštěvy zamčený, prohlédla jsem si alespoň hřbitov. Obvodová zeď už nedrží na několika místech pohromadě a údržbě se tu nikdo intenzivně nevěnuje. Jediný, viditelně opečovávaný hrob je u nejmladšího z náhrobků. Ten nese jméno Jana Vladaře, který tu byl pohřben v dubnu roku 1953.

Přestože je hřbitov poznamenaný časem, nepůsobí tísnivě. Vystavený slunci v mírně stoupající stráni a obrostlý vegetací je vstřícným, klidným místem, vhodným k zastavení se a k usebrání.

A jak bývá u Hrobčických zvykem, i tady, pár metrů od kostela, najdete velmi pěkné místo k odpočinku. Kromě několika herních prvků pro děti i bytelné dřevěné stoly a lavice. Ty nabízejí možnost posezení, občerstvení a rozjímání před pokračováním v další cestě.  -ina-


INFORMACE:

Mrzlice se nacházejí 2 km na východ od Hrobčic. Na území o rozloze 1,56 km2 nežije ani stovka obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1333.

Dominantou malé vísky, ale i přilehlého okolí, je farní kostel svatého Jakuba apoštola. Jedná se o neorientovanou sakrální stavbu uvozující propojení se západní části Českého Středohoří. Kostel byl postaven v roce 1676. O necelých dvě stě let později, v roce 1838, došlo k jeho přestavbě.

Stavba je jednolodní, obdélná. Má hranolovou věž, která je vysunutá z průčelí. Apsida (podkovitá, půlkruhová oltářní nika) stojí na půdorysu protaženého půlkruhu. Po její straně se nachází sakristie. Okna lodi i presbytáře jsou obdélníková, zvýrazněná štukovými rámy. Stavba je většinou z lomového kamene, který jí propůjčuje zajímavý, romantický vzhled. Ve zdi hřbitova je osazen poničený renesanční náhrobník.

Hlavní oltář pochází z období kolem poloviny 18. století a nese obraz světce z 19. století. Dva protějškové boční oltáře zasvěcené Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému vznikly rovněž v období kolem poloviny 18. století.

Do lodi na stěnu patřila ještě konzola (nosný článek vystupující ze zdi), která nesla sochu řádového světce z první čtvrtiny 18. století. Bohužel, před rekonstrukcí zůstal volný přístup do interiéru památky a došlo k vyplenění kostela. (Neustále si říkám, co těm lidem takový počin přinese za uspokojení. A pevně věřím, že karma odvede svoji práci.)

Před zbytky hlavního oltáře se nachází velký renesanční náhrobník. I ten byl ale násilně vytržen z lůžka zřejmě samozvanými hledači pokladů. Od dubna 2010 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Vedení obce Hrobčice se snaží kostel opravovat, podle toho, jak se daří získat potřebné prostředky. Na opravách se podílí Občanské sdružení za záchranu kostela sv. Jakuba v Mrzlicích.

Zdroj: Wikipedie   

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.