Kopec pod Alžbětou

21.02.2020

Kolem Alžběty je roztroušené moje dětství. Dívali jsme se na tenhle kostel od našich z obýváku. Jednou o Vánocích jsme s bráchou našli pod smrkem lyže a vyzkoušeli je poprvé právě na kopečku pod Alžbětou. To tehdy býval v zimě sníh i ve městě. Rychle jsme dobaštili kapra se salátem, narvali kapsy cukrovím a šlo se ven. Pod kostelem už bylo hafo dětí. Někdo s novými sáňkami, někdo s lyžemi, jiný s prdelákem a jezdili jsme s takovou chutí a elánem, jakoby to byla minimálně sjezdovka ve Špindlu. Žádná socha koně se tam tehdy neválela, žádný program v televizi nás nepřilepil do křesla a nám bylo převelice dobře. I v teplácích, které se nekompromisně po pár minutách promočily a obalily kuličkami zmrzlého sněhu, i s rukama, které ze sytě červené předcházely v lehounce nafialovělou.

Naše mámy si pak pro nás postupně chodily s vařečkami, protože jsme jejich zoufalé volání z oken do štědrovečerní tmy v té sjezdařské eufórii neslyšeli. 

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...