Kopec pod Alžbětou

21.02.2020

Kolem Alžběty je roztroušené moje dětství. Dívali jsme se na tenhle kostel od našich z obýváku. Jednou o Vánocích jsme s bráchou našli pod smrkem lyže a vyzkoušeli je poprvé právě na kopečku pod Alžbětou. To tehdy býval v zimě sníh i ve městě. Rychle jsme dobaštili kapra se salátem, narvali kapsy cukrovím a šlo se ven. Pod kostelem už bylo hafo dětí. Někdo s novými sáňkami, někdo s lyžemi, jiný s prdelákem a jezdili jsme s takovou chutí a elánem, jakoby to byla minimálně sjezdovka ve Špindlu. Žádná socha koně se tam tehdy neválela, žádný program v televizi nás nepřilepil do křesla a nám bylo převelice dobře. I v teplácích, které se nekompromisně po pár minutách promočily a obalily kuličkami zmrzlého sněhu, i s rukama, které ze sytě červené předcházely v lehounce nafialovělou.

Naše mámy si pak pro nás postupně chodily s vařečkami, protože jsme jejich zoufalé volání z oken do štědrovečerní tmy v té sjezdařské eufórii neslyšeli. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!