Jekyll a Hyde mezi příbuznými

10.11.2018

Tety Růžena a Ágnes byly sestry mého tatínka a taky dvojčata. V jejich případě si matička příroda řekla, že s vejci, které se jedno druhému podobá, je nuda a dala si záležet, aby těm dvěma nikdo povídačky o dvojčatech nevěřil.

Nevím, jak vypadaly jako děti. Fotky nemám. Ale když jsme k tetě Růženě jezdívali s bráchou na prázdniny, byly si obě podobné asi jako užovka s krajtou.

Teta Růžena byla růžolící blondýnka s pomněnkovýma očima, které v té naducané tvářičce byly sotva vidět. Pamatuju si jí usměvavou a stále vlídnou. Měla korpulentní postavu, ale po domě kmitala jako víla. Neustále někde poklízela, sušila bylinky, starala se o havěť na dvoře, o zahrádku a božsky vařila. Její bábovka zůstala dodnes bez konkurence. Růženčin králík na víně, to byla modlitba chuťových pohárků pro Bohy.

Teta Ágnes byla docela jiná káva. Hořká, sarkastická, ale nádherná ženská. Černé oči, havraní vlasy a postavu i v šedesáti jako třicítka. Sebejistá a ostrá jako břitva. Žila si svůj zvláštní život, ve kterém nikoho nepotřebovala. Nevdala se a neměla žádné děti. Služebně procestovala svět. O svých cestách psala knihu, kterou ale nikdy nevydala. A rukopis nenávratně zmizel po její smrti i s tajemnou Ágnes.

Těžko říct, která z mých tet žila šťastnější život. Jsem přesvědčená, že byly šťastné obě po svém. V tom jedinečném měřítku, vyhovující cestě, kterou si každá zvolila.

I když byla teta Růženka jako váleček a v obličeji nepřipomínala modelky, na rozdíl od Ágnes, ji všichni milovali. Nejenom pro tu její bábovku. S tetou Růženkou vstupovalo do místnosti slunce. I v tom největším mrazu za okny. V její přítomnosti tály ledy, scvrkávaly se problémy a smutky. Ostré hrany se zaoblily a stíny ustoupily...

S tetou Ágnes to bylo jiné. S tou bylo třeba být neustále ve střehu. Nebyla zlá. Byla jen zvláštní a uzavřená do sebe. Nikdo nikdy nevěděl, kdy se z ničeho nic zvedne a beze slova zmizí. A když vstupovala do místnosti, přicházel s ní většinou podivný chlad, který odcházel až když za sebou zase zavřela dveře.

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.