Některý věci jsou lepkavý a nejdou smýt

16.05.2019

Zase jsem se neudržela a chtěla spasit svět. V noci jsem potom nespala, rotovala v posteli a přemýšlela, jak věci změnit. Safra!

Včera jsem před schůzkou špacírovala parkem, abych si vyčistila hlavu. Procházela tu mamina se třemi dětmi. Její zhruba pětiletý klučina najednou vběhl do záhonu, utrhl kytku a přinesl jí mámě. 

Ta mu vlepila facku, za kterou by se nemusel stydět chlap.
"Nemůžeš tu trhat kytky! Jsi normální!"
Nechala jsem ruku v kapse, aby mi nevylítla. 

Povídám: To bylo z lásky. Neuvědomil si, že se to nesmí, viď?
"Starejte se o sebe! Jaká láska? Běžte do háje, nepotřebuju takový sra..y!!!"

Tři krásný děti. 

A máma jako ledová kra s ostrými hranami. Jako ostrov hrůzy s prohibicí citu a laskavosti. Tři děti s budoucností, ze který zebe. 

Tohle nedávám.