Kroupy velký jako prase
18.01.2019

Z
oprýskaný pánve snídaně na vidličku.
V nastalém bezvětří
se k okenní tabuli
tiskne list a topoří.
Syrově
vysmátá do černýho flauše
koušu lógr a poslouchám
virbl krupobití o římsu.
S
tkaničkou kolem krku
zatřepu nohama pod trámem
a slabě zmodrám.
Ty tvý magoroviny,
houkneš otráveně.
Hajzle, špitnu pro sebe.
U
domovních dveří tě naposledy
(a možná příliš vřele)
políbím.
Majn
líbling,
oběd si domluv
už někde jinde.