Kroupy velký jako prase

Z oprýskaný pánve snídaně na vidličku.
V nastalém bezvětří
se k okenní tabuli
tiskne list a topoří.

Syrově vysmátá do černýho flauše
koušu lógr a poslouchám
virbl krupobití o římsu.

S tkaničkou kolem krku
zatřepu nohama pod trámem
a slabě zmodrám.
Ty tvý magoroviny,
houkneš otráveně.
Hajzle, špitnu pro sebe.

U domovních dveří tě naposledy
(a možná příliš vřele)
políbím.

Majn líbling,
oběd si domluv
už někde jinde.