Krupka: Křížová cesta a kříž, který neseme

15.03.2020

Jsme v situaci, kdy je celá společnost vystavená zkoušce. Kdy každý svým dílem přispívá k tomu, jestli se nám podaří zvládnout problém dřív, později nebo příliš pozdě. Řada lidí si neuvědomuje, že pro optimální vyřešení situace je nutná spolupráce. Že ti, kteří jen čekají, jak to celé dopadne a ignorují všechna doporučení, brzdí celý proces. V současné době je třeba, abychom aktivovali disciplínu, odpovědnost a nefňukali nad tím, že se nám sáhlo na pohodlí. 

Není to lehké. Ale vzpomeňte, bývalo hůř.

Posilujme proto nejenom svaly, ale také svoji psychiku, vědomí, postoj, odpovědnost. Nehnípejme se v ublíženosti nebo apatii. Snažme se pomáhat, tvořme, přemýšlejme. Přistupujme k situacím jako zralé a dospělé bytosti, povznesené nad slabost a sobectví. Buďme společnosti ku prospěchu, a ne její přítěží. V této době máme k revizi vlastních psychických sil a odolnosti vůči zátěži jedinečnou příležitost.

Dnes jsme se byli projít ke Křížové cestě v Krupce, kousek pod lanovkou. Potřebovali jsme si srovnat některé věci. I nám současná situace zasáhla do soukromí a nějaký čas se s manželem neuvidíme. Nejsme věřící, jen jsme hledali místo s energií, se srozumitelným odkazem. Podobné stavby, a nejenom ty sakrální, mohou pomoci k uvědomění si vlastní podstaty a role v kruhu blízkých i ve společnosti. Mohou do jisté míry pomoci tomu, aby člověk nahlížel na problémy bez zbytečného strachu, paniky a řešil je věcně, s potřebným nadhledem a odstupem.   

Informace

Křížová cesta v Krupce, Bohosudově byla vystavěná na konci 18. století a tvoří ji čtrnáct zastavení. Každé v podobě hranolové kaple s trojúhelníkovým štítem a s obdélnými reliéfy. Nesou vyobrazení putování Ježíše Krista s křížem. Cesta končí kaplí s Božím hrobem, u které se nachází sousoší Kalvárie z roku 1905. Sousoší tvoří kříž s tělem ukřižovaného Krista, po pravici s plačící Pannou Marií, po levici s apoštolem svatým Janem. Křížová cesta byla v roce 2004 zrestaurována a je zapsaná na seznamu Kulturních památek České republiky.    

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.