Lesopark, kde nenajdete kolotoč ani obří pavouky

16.03.2021

Lesopark v Řetenicích nabízí unaveným městským duším prostor k nádechu a vyklouznutí z každodenních povinností. Ono na tomhle kusu lesa nebo parku nebo jak chcete, není nic tak světoborného. Snad jen to, že je vklíněný mezi poměrně hustě obydlené lokality, a působí proto trochu jako zjevení. Vystoupáte Francouzskou ulicí, zarostlou rodinnými domy a nahoře vklouznete do sevření listnatých velikánů, spadaného listí, věčně vlhkého lišejníku, ticha a pohody. Jako by vás někdo odkrojil od stresu dole v ulicích. Vnímáte všemi póry a šetříte s úžasem, abyste si to kouzlo nepokazili.

Řetenický lesopark je vhodnou příležitostí k tomu, jak vypadnout z města. Jak se v téhle divné době, která nás zavřela v omezeném prostoru, volně nadechnout a přitom neriskovat, že překračujete hranice obce. A taky neriskovat, že vás někdo napráská, protože nemáte náhubek.

Lesopark najdete nad zahrádkářskou kolonií, na konci Francouzské ulice. A když se s blaženým výrazem vydáte vstříc svému rozjímání, dobrodružství a zamíříte kolem zahrádek, získáte jako bonus příjemné a inspirativní pokoukání na opečovávané záhonky a chatky. Taky ale nemusíte. Nikdo vás nenutí, abyste špacírovali zrovínka tam. Můžete se klidně vydat některou z mnoha cest, kterými je lesopark protkaný stejně, jako moje zahrada po zimě cestičkami hrabošů.

Lesopark není jizvený cílenou kultivací. Takže tu nečekejte asfaltové silnice, trasy vysypané pískem, ukazatele směru, cedulky, dřevěného pavouka v nadživotní velikosti, ani řetízkový kolotoč, ale jenom les. Les, který si roste tak, jak se mu chce. Ve své majestátnosti a kráse. Pamětníci sice vědí, že tu kdysi vedly udržované cesty a byly tu plácky s prolézačkami a nevím s čím vším ještě. No, jestli hledáte pohodu a klid, bude vám vyhovovat, že to všechno odtud už dávno zmizelo. Konečně, když s sebou budete mít potěr, příroda sama o sobě nabízí netušené možnosti, jak cvrčky zabavit.

Kromě duší, co si sem přicházejí odpočinout, navštěvují lesopark také běžci a cyklisté. Nemějte ale obavy. Nebudete se tu topit v davu jako například v Zámecké zahradě při Lockdownu, kdy nesmíte na prochajdu mimo obec. Kačeny ani labutě tu taky nežebrají. Maximálně vás z některé větve pozdraví ukecaná sojka, ucítíte závan křídel sovy nebo vám poděkuje běžec, kterému jste na vteřinu uhnuli z cesty.

(Některé snímky jsou z loňského léta.) 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.