Lesopark, kde nenajdete kolotoč ani obří pavouky

16.03.2021

Lesopark v Řetenicích nabízí unaveným městským duším prostor k nádechu a vyklouznutí z každodenních povinností. Ono na tomhle kusu lesa nebo parku nebo jak chcete, není nic tak světoborného. Snad jen to, že je vklíněný mezi poměrně hustě obydlené lokality, a působí proto trochu jako zjevení. Vystoupáte Francouzskou ulicí, zarostlou rodinnými domy a nahoře vklouznete do sevření listnatých velikánů, spadaného listí, věčně vlhkého lišejníku, ticha a pohody. Jako by vás někdo odkrojil od stresu dole v ulicích. Vnímáte všemi póry a šetříte s úžasem, abyste si to kouzlo nepokazili.

Řetenický lesopark je vhodnou příležitostí k tomu, jak vypadnout z města. Jak se v téhle divné době, která nás zavřela v omezeném prostoru, volně nadechnout a přitom neriskovat, že překračujete hranice obce. A taky neriskovat, že vás někdo napráská, protože nemáte náhubek.

Lesopark najdete nad zahrádkářskou kolonií, na konci Francouzské ulice. A když se s blaženým výrazem vydáte vstříc svému rozjímání, dobrodružství a zamíříte kolem zahrádek, získáte jako bonus příjemné a inspirativní pokoukání na opečovávané záhonky a chatky. Taky ale nemusíte. Nikdo vás nenutí, abyste špacírovali zrovínka tam. Můžete se klidně vydat některou z mnoha cest, kterými je lesopark protkaný stejně, jako moje zahrada po zimě cestičkami hrabošů.

Lesopark není jizvený cílenou kultivací. Takže tu nečekejte asfaltové silnice, trasy vysypané pískem, ukazatele směru, cedulky, dřevěného pavouka v nadživotní velikosti, ani řetízkový kolotoč, ale jenom les. Les, který si roste tak, jak se mu chce. Ve své majestátnosti a kráse. Pamětníci sice vědí, že tu kdysi vedly udržované cesty a byly tu plácky s prolézačkami a nevím s čím vším ještě. No, jestli hledáte pohodu a klid, bude vám vyhovovat, že to všechno odtud už dávno zmizelo. Konečně, když s sebou budete mít potěr, příroda sama o sobě nabízí netušené možnosti, jak cvrčky zabavit.

Kromě duší, co si sem přicházejí odpočinout, navštěvují lesopark také běžci a cyklisté. Nemějte ale obavy. Nebudete se tu topit v davu jako například v Zámecké zahradě při Lockdownu, kdy nesmíte na prochajdu mimo obec. Kačeny ani labutě tu taky nežebrají. Maximálně vás z některé větve pozdraví ukecaná sojka, ucítíte závan křídel sovy nebo vám poděkuje běžec, kterému jste na vteřinu uhnuli z cesty.

(Některé snímky jsou z loňského léta.) 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.