Krátká story

20.01.2021

Když si na náhodném snímku z venku procvičuju insight, storytelling a pasu své emoce na prožitcích a vjemech... :-)

_________________________

Prosila ho, aby na plot pro zamilované pověsili i jejich zámek.

Znejistěl. 

Zábly ho ruce a zámek v kapse ztěžknul. Stejně jako mlha, která se nezadržitelně mísila s tmou. Ucítil na jazyku zvláštní, trpkou pachuť rzi. Nepřátelský chlad kovu, který nepřemohl ani stisk její teplé ruky. 

Ne, zašeptal. 

Pokračoval dál. Chvíli stála. Dívala se na plot plný zavěšených zámků a nic neříkala. Až po několika minutách ho doběhla. Mlčeli. Scházeli ze sadů k prvním domům. Sněhem, do kterého napadaly snad všechny hvězdy toho večera. Krajinou, která se stočila pod křídla světel v předtuše noci.

U dveří se políbili na rozloučenou. 

Bylo to poprvé, co se s nimi nezhoupl svět. 

Mohlo by vás zajímat...

Vrátili jsme se z Modrodomu v Dubí. Z promítání dokumentu o historii sklářství v Krušných horách. (Kdo ho neviděl, jakoby tu nežil.) Dobře zpracované. Lidsky podané. Nechyběly emoce, příběh...

I příběh by tady šel docela lehce načrtnout. Třeba s příchutí chilli, vypěstovaných u mistra Hitchcocka. Jenomže nám, co víme, je z toho místa spíš smutno. Dnes jsem šla kolem a vůbec nic se tady za ta desetiletí nepohnulo směrem k naději.