RECENZE: Lucie Snížková

18.01.2019

Barvy.

Příznačný název pro výstavu obrazů výtvarnice Lucie Snížkové.

Jako když odfouknete pírko z límce kabátu a za pár vteřin vzpomínáte, jakou mělo barvu, protože jich mělo přece tolik...

Lucie Snížková je z Teplic. Máma tří dětí, která na sebe prozradila, že maluje pro relax. Cesta, kterou nabízí v pasáži NC Fontána, není procházkou vlčími máky, ani primárně nezáří pozitivní energií jak údajně tvrdí Lucčiní přátelé. Připravte se na to, že sebou občas fláknete do bytelného stínu pochybností.

Pokud patříte k lidem, kteří hodnotí výtvarné práce slovy: Aha - obraz, pak vám to může být jedno. Jestliže ale necháváte vjemy vstupovat hluboko do svého vnitřního světa, pak buďte obezřetní.

Ona se Lucie nezdá...

Hned úvodní dílo, Kdo z koho (tu gramatickou chybičku s-z pro obraz samotný odpustíte), je tak báječné, že vám spadne čelist. Lehký rukopis, proporčně vyvážená kompozice, dynamika, která vám rozbuší spánky a barvy, co na vás chrstnou kýbl emocí. Příjemná energie pohybu vln, větru, slunce a vůně vody. Mimochodem, cítíte ve vzduchu tu výčitku?

Zvednete čelist ze země a nabití prvním dojmem pokračujete...

Přichází nečekaná změna směru. Ze slunného počasí rovnýma nohama pod led. Z vysoké hory za vteřinu do údolí. Musíte si těmi zastávkami projít sami. Najít skryté významy, abyste se dostali k pochopení vzkazu, který vystavené práce spojuje.

Každý to bude vnímat jinak.

Na to vemte jed.

Autorka to moc neusnadní, protože je sama ve fázi hledání. Sebe, výrazu, stylu, priorit a rozmáchnutá do barev vás leda tak obstojně rozhodí.

Lucie Snížková je hravá bytost a malování je pro ni určitě jednou z cest, jak se dostat ze špatných vzpomínek i nálad. Její výtvarné vyprávění vede ven z všednosti, na místa, kde zapomenete na hlupáky, na zmařenou lásku, na blbé dny... Můžete se také motivovat k vlastní tvorbě, přesvědčit se, že svět je tak báječný, jaký si ho pro sebe vytvoříte. Pokud vám jako Lucii nechybí odhodlání, víra v sebe a v barvy, které dokáží utopit všechny smutky světa.

P.S. Duši si můžete potřísnit vzkazy Lucie Snížkové do 9. března. 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!