Luisa a redakční ksindl

19.06.2020

Tyhle dva malované šutry jsem kdysi dostala od naší textové korektorky Luisy Rohanové. Obě jsme tehdy pracovaly v teplické redakci Deníku Směr a svět i deník byly tenkrát ještě docela v pořádku.

Luisa byla jedním z mála lidí, které jsem si pustila do nejužší zóny. Byla jako otevřený okno do krajiny po letním dešti. Taky byla hodně nemocná a musela často na výměnu krve. Jakmile ale spustila to své: vy redakční ksindle, vy bando pisálků, naučte se češtinu nebo běžte makat k pásu, učůrávali jsme smíchy.

Neustále jsme se s Luisou štengrovaly. A to, co jsme jedna druhé řekly, by nejspíš nikdo jiný nevydýchal. Měla stejný žiletkový smysl pro humor, stejný názor na chlapy a především stejně nepříčetné dávkování sarkasmu a cynismu.

Jednou v létě, když jsem byla někde v Jizerkách na soustředění s holkama z tanečňáku, mi zavolala šéfredaktorka Olina. Řekla, že to Luisa vzdala. Že tu výměnu tentokrát nedala a práskla do bot. Zabalila to tady a nechala svět napospas všednosti, hlupákům a vážným ksichtům. Vzala s sebou i svých osm koček, protože by je nikdo, ale vážně nikdo, nedokázal milovat jako ona. Opustila redakční ksindl a zmizela.

Už nikdy jsem si pak nepustila nikoho tak blízko... 

Mohlo by vás zajímat...

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Led 02

Rok 2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...