Luisa a redakční ksindl

19.06.2020

Tyhle dva malované šutry jsem kdysi dostala od naší textové korektorky Luisy Rohanové. Obě jsme tehdy pracovaly v teplické redakci Deníku Směr a svět i deník byly tenkrát ještě docela v pořádku.

Luisa byla jedním z mála lidí, které jsem si pustila do nejužší zóny. Byla jako otevřený okno do krajiny po letním dešti. Taky byla hodně nemocná a musela často na výměnu krve. Jakmile ale spustila to své: vy redakční ksindle, vy bando pisálků, naučte se češtinu nebo běžte makat k pásu, učůrávali jsme smíchy.

Neustále jsme se s Luisou štengrovaly. A to, co jsme jedna druhé řekly, by nejspíš nikdo jiný nevydýchal. Měla stejný žiletkový smysl pro humor, stejný názor na chlapy a především stejně nepříčetné dávkování sarkasmu a cynismu.

Jednou v létě, když jsem byla někde v Jizerkách na soustředění s holkama z tanečňáku, mi zavolala šéfredaktorka Olina. Řekla, že to Luisa vzdala. Že tu výměnu tentokrát nedala a práskla do bot. Zabalila to tady a nechala svět napospas všednosti, hlupákům a vážným ksichtům. Vzala s sebou i svých osm koček, protože by je nikdo, ale vážně nikdo, nedokázal milovat jako ona. Opustila redakční ksindl a zmizela.

Už nikdy jsem si pak nepustila nikoho tak blízko... 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!