Máma má mámu, táta má tátu

13.04.2019

Jsem šťastná, že jsem čas svého prvního pábení a páření prožila v době, kdy přirozený pár tvořila žena a muž.

Měla jsem jistotu, co můžu čekat. Na co narazím pod košilí nebo v kalhotách.

Žádný velký překvápka. Nic, omračujícího.

Myslím třeba pochva s penisem sešité do úhledného celku, ňadra na zádech a podobně.

Nic, co by můj klíčící intimní život dojebalo tak, že by začal růst kořeny vzhůru.

Vdávaly jsme se za muže a chlapi se ženili s ženou.

Jasně, staromódní. Kdo ví, jestli by nás za to dnes neupálili.

I přes tíhnutí k tradičnímu partnerskému vztahu jsem měla v mládí řadu velmi dobrých přátel mezi homosexuály.

V tehdejší kultuře, kde jsem se pořád motala, jich bývalo mraky.

Rozuměli jsme si.

Bezpočet večerů jsme spolu u láhve vína vedli rozpravy o smyslu bytí.

Publikovala jsem i články, kterými jsem vykřičela do světa svoji nevoli s postojem tehdejší konzervativní společnosti vůči nim.

A bylo mi jasný, (stejně jako jim), že přes některé věci v jejich případě vlak nikdy nepojede...

V posledních letech se hodně změnili a změnil se tím i můj vztah k nim.

Jakoby někteří dočista ztratili svoji kdysi pověstnou zdrženlivost a zdvořilost. Připadají mi jak popadaní z palem a já začínám těch křepčících exhibicionistů v tangách, ve vysokých podpatcích a s pečlivě střiženými vousy, mít plné zuby.

Už dávno nepovažuju jejich tanečky v centrech měst, korunované vystrčenými nahými zadky, za úsměvné.

Vytáčejí mě jejich neurvalé požadavky a okázale vztyčený prostředník proti tradičnímu vzorci rodiny.

Jít s nimi na dvojku červenýho, by mě dnes nejspíš už ani ve snu nenapadlo.

Není to o tom, že bych je házela na jednu hromadu. Mám pocit, že tam už jsou.

Jestli byl tenhle vypiplaný distanc cílem všech těch hlasitých aktivit za posledních pár desetiletí, pak je tady hodně věcí špatně.

A to nechci myslet na to, že bych se snad měla začít bát říct nahlas: Jsem ženská, která má ráda chlapy! Protože v takovém případě by už tahle společnost nebyla jen o velké líhni politických deviantů, ale také o pořádně hlasitém zvonění hran.       -ina-